V. V. Pjakin: Otázka - odpověď ze dne 29.02.2016 (Prezident Egypta: Ruské letadlo nad Sinajem bylo sestřeleno)

  • Posted on: 26 March 2016
  • Hits: 214
V. V. Pjakin: Otázka - odpověď ze dne 29.02.2016 (Prezident Egypta: Ruské letadlo nad Sinajem bylo sestřeleno)

Freudovské přeřeknutí Lukašenka, který si „spletl“ Putina s Medvěděvem. Svazový stát a odpor Lukašenka. Dohoda o příměří v Sýrii. Prohlášení prezidenta Egypta o tom, že ruské letadlo nad Sinajem bylo sestřeleno. Situace v kyjevské bandě. Ostré prohlášení Ramzana Kadyrova, kde zazněla prokletí na adresu Stalina. Organizace tajných služeb.

URL: http://vk.com/fct_altai

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím vážené diváky, posluchače i kolegy zde ve studiu. Dnes je 29.02.2016. Začínáme s dalším programem Otázka-odpověď a následuje nejpopulárnější otázka od našich návštěvníků. Co způsobilo Lukašenkovu chybu, když se obrátil na Putina s oslovením Dmitrij Anatoljevič? Připustit takovou, jak bych to řekl, omluvu, že se jednoduše přeřekl, to je nepravděpodobné. Samozřejmě, že žádné takové přeřeknutí není náhodné a všichni lidé, kteří se střetli s podobnými přeřeknutími, ke kterým v životě dochází často, a mnoho z nás někoho oslovilo jinak, nebo naopak někdo oslovil nás jménem někoho jiného. Každý člověk, kterému se to stalo, ví, že se prostě v dané chvíli nedokázal odpoutat od jiné myšlenky a při rozhovoru setrvačně použil jméno člověka, se kterým mluvil předtím, i když se již obracel k někomu jinému. To je jedna vrstva, jedna situace a co se týká daného případu a podle chování Alexandra Grigorjeviče, je možné zcela odůvodněně tvrdit, že šlo o takzvané freudovské přeřeknutí. Co měl na mysli, to se i stalo. O co tedy v daném případě jde? Je to tak, že asi všichni se dostali do situace, která je nejlépe vidět na dětech. Když k dítěti přistoupí dospělý, kterého dítě zná, ale má k němu velký respekt, tak přestože ví, že není nebezpečný... Ale když ten člověk po něm třeba něco chce, tak dítě přestože se vyloženě nebojí, vnímá tuto situaci s napětím. Když k němu tedy ten člověk přistoupí a přísně, nebo i normálně se ho na něco zeptá, tak dítě není na tuto situaci připraveno, a koho hned zavolá? Mámu! Ihned se tedy obrátí k tomu, kdo ho může nějakým způsobem ochránit. V dané situaci se Alexandru Grigorjevičovi stalo právě tohle. Profláknul toho, kdo mu pomáhá dojit ruské zdroje a blokovat vytvoření jednotného svazového státu, plně funkčního státu. V jakém kontextu je rozhodně nutné se dívat na to přeřeknutí? V kontextu odvolání sankcí proti Lukašenkovi a zde je všechno celkem jasné. Proti Lukašenkovi byly odvolány sankce, a jak on na to bezprostředně reagoval? Okamžitě následovalo prohlášení, že běloruští vojáci začínají přebírat zkušenosti ukrajinských vojáků při potlačování protestů, tedy z války na Donbasu. Zdálo by se. Co ho to popadlo? Nač najednou potřebuje takové zkušenosti? A následovalo Lukašenkovo prohlášení: "Naše armáda je ta nejsilnější. My dokážeme porazit všechny." Lukašenko není hlupák a uvědomuje si, že odvolání sankcí pro něj znamená příslib velice nepříjemných událostí. A jakých? Těch samých, kvůli kterým poprvé nerozehnal protivládní mítink v Minsku konaný v den odvolání sankcí. Neopovážil se jich dotknout. Musí teď ukazovat Západu svou loajální tvář, protože je nutné se zbavit sankcí. Jen se podívejte, jak se to podobá situaci s Janukovičem. Ale na to se přece celá ta věc neomezila. Současně s odvoláním sankcí následovalo Jaceňukovo prohlášení, že rodiče bojovníka Pravého sektoru z Běloruska, který padl na Ukrajině, dostanou doživotní penzi. Jaký je to znak pro všechny "svidomé"? A tentokrát již běloruské? Je to závažný signál, který Lukašenko pochopil správně. Připravují mu osud Janukoviče, jenom tentokrát nebude utíkat do Moskvy, protože se postarají, aby se mu to nepovedlo, aby dopadl jako Kaddáfí. On si to uvědomuje. A pokouší se z toho vykroutit. Jenže jak? Pokouší se šestou prioritou porazit tu třetí. Není to hlupák, je to debil! Tady tedy žádné varianty neexistují, z této strany je sevřen. A druhá okolnost, v jejímž kontextu je třeba se dívat na to Lukašenkovo přeřeknutí, je následující. dnem současné ruské historie. Tento den ve státě, ano řekněme to tak, ve státě nebyli přítomni čtyři jeho nejvyšší představitelé. Nejvyšší představitel Putin, byl v Minsku, tedy prezident. Druhý nejvyšší představitel, předseda vlády Medvěděv byl také v Minsku. Třetí nejvyšší představitelka, předsedkyně Rady federace Matvijenková byla v Minsku. A čtvrtý nejvyšší představitel, předseda Státní dumy Naryškin byl ve Vídni. V Moskvě nebyl nikdo! A jak Peskov tuto nepřítomnost okomentoval? Chápete to? V Moskvě prostě nebyl nikdo. Je stát řízen, nebo ne? Stát je řízen. A co řekl Peskov? "A co se jako mělo stát? Není to nic zvláštního. Všichni nejvyšší představitelé se přece nacházeli na území spojeneckého státu." A to byl pro Lukašenka velice důležitý vzkaz. Jen si to vezměte, od okamžiku uzavření spojenectví Lukašenko neustále využíval Rusko pouze jako dojnou krávu. Pořád jsme jen slyšeli: "Dejte mi peníze. Potřebuji je na sociálku. Jinak nebudu váš spojenec." Pokaždé ty peníze dostal a díky nim si potom nárokoval být nejvyšší osobou ve státě. Jenže podle jeho předpokladů a také těch, kteří dosadili Putina, Putina nezastřelili a stát se nerozpadnul. Zpátky posbírat jednotlivé zbytky pod marxistickou vývěskou jim nevyšlo a Lukašenko byl nucen ten reklamní rudý marxistický koutek udržet při životě nějak sám. Jak Putin stále více dokázal bránit zájmy Ruska i svého spojeneckého státu, tak začal převádět Lukašenka na podmínky, že jeho sociálka musí odpovídat tomu, co si sám vydělá. Ne úplně, z Ruska stále ještě něco kape. A stalo se, že by alespoň jednou Lukašenko Putinovi pomohl při budování spojeneckého státu, nebo při obraně ruské suverenity? Ani jednou! Nepodpořil ho v gruzínské válce, což byla fakticky válka proti NATO. Neuznal Jižní Osetii ani Abcházii, nepodpořil Rusko v otázce Krymu a na Ukrajině naopak podpořil státní převrat a kárnou operaci proti obyvatelům Donbasu. Nikdy nic neudělal pro blaho svého národa, vždy směřoval pouze k jednomu: "Probojuji se a stanu se "Amperátorem" celé Rusi, i careviče už mám." Tomu chlapci ničí život. Když už nemyslí na sebe, tak by měl alespoň myslet na to, co provádí se svým synem. Ničí mu život, až se střetne s tím opravdovým, tak to pro něj bude obrovská rána. Až narazí na životní reálie. Jaká to tedy byla situace? Když nejvyšší představitelé, prezident, a my víme, že nemáme jenom prezidenta, ale gosudara, tak v daném případě gosudar ve funkci prezidenta, předseda vlády a předsedkyně Rady federace byli v Minsku, byl to signál pro Lukašenka, že teď už narazil: "S tvými hrátkami je konec!" Od této chvíle jsi fakticky pouze guvernér okruhu, federálního okruhu. To je jeho postavení. Odtud také ta jeho prosba: "Nu, Dmitriji Anatolijeviči, zachraň mě, přece jsme na jedné lodi, okrádáme Rusko ve jménu Američanů! My přece likvidujeme jeho zdroje, ty mu pouštíš jednou žilou a já druhou. Vždyť jsi mi vždy pomáhal! Proč mě najednou necháváš na pospas Putinovi? Vždyť když já proti něčemu vystoupím, tak bude vidět, že všechno, co jsem napovídal lidem o spojeneckém státu, byla lež." Lukašenko je teď postaven do situace, že buď bude muset lidem říci, že je proti spojenectví, že ho nikdy ani nechtěl, že nikdy na lidi nemyslel, nebo splnit vše co měl a slíbil v souvislosti se závazky být spojeneckým státem. Ta přítomnost nejvyšších ruských státních představitelů ukazuje, že se teď jedná o jeden stát. A Rusko bude uplatňovat právě takovou politiku. Jak víte, tak gosudar sice pomalu, ale přece jen provádí určité kádrové změny. Z některých regionů šéfa odvolají, jinde ho rovnou zavřou. Pamatujete se na tu věc s Gajzerem, ne? Takže všechno probíhá normálně. Lukašenko si samozřejmě uvědomuje, že možnostem jeho manévrování je konec, a volá: "Dmitriji Anatolijeviči, tady je strýček, který mi ubližuje." Děkuji za komentář. Hlavní světové události se točí okolo Sýrie. Několik uživatelů prosí okomentovat dohodu mezi Ruskem a USA o Sýrii, o ukončení bojů, příměří atd. Je to velice dobrá dohoda, ale je třeba si povšimnout skutečnosti, kterou všichni opomíjejí. Ano, Rusko i USA uzavřely dohodu o příměří, která se má plnit, a já se ptám: Rusko je jeden stát, USA druhý a příměří má být uzavřeno ve třetím státě - v Sýrii? A to příměří se týká a dodržovat je má ještě celá řada dalších států včetně Turecka. Co se to děje? Děje se to, že podle zákona času ta úroveň globální politiky, která byla před lidskými zraky ukryta, najednou vyplouvá na povrch. To znamená, že nadnárodní řízení vyplouvá na povrch. A jaké je to řízení? To se snad mezi sebou dohodly dva státy? Vůbec ne. V dané situaci je třeba mít na mysli jednoduchou věc. USA jsou nástrojem provádění globální politiky globálním prediktorem. Státní elita má zájem na tom, aby v Sýrii byla válka, aby tam vstoupilo Turecko, a globální prediktor si uvědomuje, že pro tu válku teď není vhodná doba. Jejich systém řízení není na tu válku připraven, není na to připravena Evropa ani Velká Británie. Ani USA na ni nejsou připraveny, a pokud bude ta válka rozpoutána, tak USA i nadále zůstanou světovým četníkem, budou dál platit americké spotřební normy, planeta to nevydrží, a nač by potom tolik staletí připravovali přenos koncentrace řízení do Číny? To znamená, že jde o dohodu uzavřenou s globální elitou uvnitř USA. V souladu s tím Rusko také uzavírá dohodu jako centrum koncentrace řízení jiné globální konceptuální moci, té ruské. To je to, oč tu jde. To je to, co někteří pro oči nevidí. Zdálo by se, jak mohou dva státy uzavřít dohodu, aby s tím zároveň souviselo tolik věcí? A vůbec, na jakém základě něco uzavírají USA? My máme alespoň uzavřenou dohodu se Sýrií. Nacházíme se tam na žádost legitimní vlády a na jakém základě se do toho míchají USA? Víte, v dané situaci... ... je třeba říci následující. Lekce z politického zeměpisu spočívá v tom, že Rusko je unikátní zemí, která může hraničit, s jakým státem si bude přát. Proto Rusko hraničí jak se Sýrií, tak i se Saúdskou Arábií, Egyptem. S kým bude chtít. A v souvislosti s tím provádí... Kdo bude proti takovémuto přístupu k věci protestovat, ten potvrzuje politiku, kterou reálně do této doby uplatňovaly pouze USA, které hraničily s kterýmkoliv státem světa. Kde měly USA nějaké své zájmy, tam se hned nacházela i jejich hranice, tam hned vstoupila bota amerického vojáka, začaly padat humanitární bomby, které humanitárně zabíjely děti a Američané si řešili své problémy. Teď všichni přiznávají, že to Rusko zastavuje válku. Ale co je nejzajímavější? Že toto příměří uzavřené mezi dvěma státy definitivně zamezilo jakékoliv pozemní operaci. Jak? Koalice v čele s USA nebude provádět pozemní operaci, a pokud někdo z jiných koalic, třeba Saúdská Arábie, nebo Turecko něco začne samostatně, tak se ihned v očích světového společenství i podle veškerého mezinárodního práva stane státem agresorem a podněcovatelem války. Válečným štváčem. Chápete tedy, do jakých podmínek byl postaven Erdogan a Saúdská Arábie? Erdogane, pro tebe je teď výhodné rozpoutat válku, aby ses v Turecku udržel u moci? Aby ses pokusil udržet a realizovat neoosmanský projekt, kvůli kterému tě tam dosadili? Copak si neuvědomuješ, že ten tvůj neoosmanský projekt měl být pouze přechodným stupněm, stejně jako kdysi fašistické Německo, k novému světovému řádu? Copak si myslíš, že tím to skončí? Ale on si myslí, že je to nadlouho, že když realizuje neoosmanský projekt, vystačí to jemu i jeho dětem. Nevystačí! On se pokouší rozpoutat válku a jedná tak na základě dohody se státní elitou USA. Víte, v roce 2008 se objevila taková nová kategorie státních činitelů pojídajících kravaty. No prostě milovníci kravat. Obrazně je můžeme nazvat třeba Myšáci. [Saakašvilovití] Jeden si rozžvýkal vlastní kravatu, když se mu nevedlo. Státní elita mu nařídila: "Ty uděláš to a to. V Rusku máme svého člověka, který ti poskytne čas, abys Cchinvali zcela začistil, celou Jižní Osetii, potom tam nakráčí armáda NATO, všechno bude OK a ty budeš vypadat jako tvrdý chlap. Ať však Sarkozy plakal, jak chtěl, a snažil se uprosit Putina, stejně dal Putin příkaz zasáhnout. V té době si v Moskvě někteří generálové hráli na stěhování z jedné budovy do druhé, byli prostě právě vážně zaneprázdněni. A prezident? Tedy p-rezident seděl a přemýšlel, co udělat, aby armáda nezasáhla. Všechno to vyřešil premiér Putin, ruský gosudar, nehledě na to, že byl tehdy premiérem. A to individuum, protože nazvat ho člověkem je těžké, bylo nuceno rozžvýkat svou kravatu. Takže v roce 2014 se po státním převratu na Ukrajině sešlo hned několik kandidátů na podobnou svačinku. Turčinov, Jaceňuk, Porošenko a ti mezi sebou začali soutěžit, kdo z nich to bude. Když tu se nečekaně do té soutěže zapojil Erdogan, který vstoupil do stejného klubu milovníků kravat. A teď se usilovně snaží a všechny předbíhá, aby to po Myšákovi byl právě on, kdo okusí tu pověstnou delikatesu. On nechápe, co se děje. On opravdu neví, co se děje. Ve svém rozhovoru řekl, že Rusko kvůli nějakým svým dvěma pilotům přišlo o takového přítele, jakým bylo Turecko. On nechápe, že pro nás vražda občana a tím spíše občana, který plnil svůj dluh vůči své vlasti a bránil ji před zločinci... To není jen tak, jednalo se o útok na naši zemi. Zcela nepokrytý a tak se přátelé nechovají. A pokud se považuješ za přítele, opravdu za přítele, tak jsi měl minimálně na úrovni starověké státnosti, kdy platil Lex talionis vystoupit a říci: "Tak dobře, vyberte si dva mé vojáky, zabte je a zase budeme kámoši." A proč nechápe situaci? Co jsem říkal, že slíbili Saakašvilimu? "U nás v Moskvě sedí člověk, který udělá všechno, co je třeba." Erdogan vše posuzuje z hlediska nedávné turecké historie. Probíhala u nás takzvaná Čečenská válka, kdy se tam stejně jako do Sýrie sjela pakáž z celého světa a bojovala proti Rusku, a také proti samotným Čečencům. A Erdogan a Turecko? Turecký specnaz v té době bojoval na Kavkazu a zabíjel ruské vojáky. Turci u sebe přijímali raněné teroristy, léčili je, organizovali jim cvičné tábory, nechali je odpočinout a zase je tam vraceli a všechno to platilo Rusko! Ruští obchodníci a turisté jezdili do Turecka, nakupovali tam zboží, trávili tam dovolenou, nechávali své peníze, za které potom byla vedena válka proti Rusku. A teď to Erdogan nedokáže pochopit, co se to najednou změnilo? Vždyť šéf mu nařídil a řekl, že tam má mezi elitou své lidi, kteří měli postupovat stejně jako v devadesátých letech. "Vždyť tenkrát jsme také zabíjeli ruské vojáky! Co se sakra změnilo? Zase jsme zabili Rusy a co?" To je to, co nemůže pochopit, že Rusko už je dnes jiná země, jiný stát! Žije stále minulostí a to nepochopení nového Ruska také vedlo k tomu, že se pokusil upřednostnit svůj osobní zištný zájem a porušil dohodu s Putinem. Kdyby tu dohodu neporušil..."Ale vždyť já je vždy porušoval? A Rusko to vždy spolklo." Turecko vždy dohody s Ruskem porušovalo a nedodržovalo je. Nikdy! Proto také bylo 13 válek. A co by měl teď... Jaká je teď situace? Jestliže Davutoglu je člověk dosazený nadnárodním řízením zosobněným USA, tak Erdogan je kreatura globalistů a ohrozil celý jejich plán. Pokud by teď rozpoutal válku, vstoupil by do konfrontace s globalisty. A globalisté mu říkají: "Nemáš pravdu, nic nechápeš a nechápeš toho čím dál více. Strukturně tě řídit nebudeme, prostě pustíme z vězení tvé novináře. A ty nám odpovídáš, že se podřizovat nebudeš? Jak nebudeš? Propustili je? Bez tebe je propustili?" Ukazují mu, jaká je jeho úroveň. "Stříleli vedle tebe? Stříleli. To jen abys pochopil, a teď ti zařídíme něco úplně jiného." Co je nutné si uvědomit v souvislosti s tou dohodou? Že se jedná o počáteční etapu přestavby světa. Chápete? Začíná být formován nový světový řád, s novými světovými reáliemi. A tady už nejde o žádný sentiment, vzhledem k tomu, že vše stojí na hraně, musí se dohodnout Rusko a USA. Teď se dohodnou USA s Ruskem, a potom budou USA potopeny. Rusko však své dohody vždy plní. To je, oč tu jde. Několik uživatelů prosí okomentovat prohlášení egyptského prezidenta, že ruské letadlo nad Sinajem bylo sestřeleno. Ano. Pamatujete, jak jsme říkali, že na Egypt tlačí, že ho drží pod krkem, aby řekl, že letadlo se zřítilo v důsledku teroristického útoku, tedy v důsledku bomby pronesené na palubu letadla. Sestřelen?! To není bomba. Znamená to, že bylo sestřeleno protiletadlovou zbraní! Jakoukoliv: letadlem, protiletadlovou raketou. Jakoukoliv, ale šlo o protiletadlovou zbraň, nebyla to žádná bomba. A to, že tuto věc teď oznámil, je jedním z prvků dohod o Sýrii. Všichni tedy vidí, že USA jako nadnárodní centrum končí. A Egypt si musí utvrdit svou suverenitu. V dané situaci to znamená: "Buď s námi budete počítat, nebo budeme pokračovat v odhalování pravdy o sestřelení toho letadla." To úplně stačí. Ti, kdo realizují nadnárodní řízení i z úrovně státních elit tuto narážku velmi dobře pochopili. Už jste zmínil Ukrajinu i Jaceňuka a je tu otázka od Antona Jaroslavského. Napřed uvádí citáty z vašich komentářů: a co se týká odstoupení Abromavičiuse, tak tam se rozešly vektory cílů GP, Evropy a USA. USA potřebují válku a přicházejí o své řízení na Ukrajině, takže ji musí předat Evropě. A samotná otázka. Je to tedy tak, že USA měnily své scénáře na Ukrajině? Jednou pro ně bylo výhodné, aby Jaceňuk zůstal, podruhé zase aby jeho vláda padla. Jak vysvětlíte, co se stalo v tak krátké době? Problém je v tom, že politika není žádná statická věc, vždy se vyvíjí. Každý můžete uvést příklad z vlastního života. Když plánujete nějakou věc, ale... Například plánujete doma nějaké opravy, ale vaši příbuzní, nebo situace v práci, vaši sousedé tu věc nějak ovlivní, a vy musíte své plány změnit. Napřed pro vás bylo výhodné postupovat jedním způsobem a teď naopak zase jiným. To znamená, že se okolnosti neustále v průběhu realizace opravy mění. Abyste se udrželi pořád nad vodou a byli součástí řízení, musíte sledovat změnu tendencí. Jak se jedni a ti samí lidé ocitají v jiném postavení. Podívejte se. Tento týden se Biden setkal s Kličkem. Tedy v každém případě se s ním měl setkat. Na tohoto člověka všichni tak trochu pozapomněli, ale vždyť Kličko měl podle plánů USA být teď na místě Porošenka. Co tam vlastně probíhalo? Destabilizovali situaci, potom všechny rozestavili na místa, Kličko měl chvíli pobýt ve funkci starosty, alespoň chvilku, aby získal zkušenosti ve státní funkci, aby ho potom bylo možné strčit do funkce prezidenta nejen jako sportovce, ale argumentovat, že přece byl starostou. Sice měsíc, ale byl. Za Klička by šlo řízení zcela hladce, protože nemá žádné zájmy jako Porošenko, žádný byznys, který by musel řídit. Je nutné si uvědomovat, že v Rusku, ani na Ukrajině, ani v žádných republikách bývalého SSSR nejsou oligarchové, kteří by měli vlastní majetek. Oni pouze řídí majetek v zastoupení. Všichni! Otázkou pouze zůstává, kdo je opravdový vlastník. A Kličko je prostě loutka, přičemž tupá loutka, kterou je možné libovolně ovládat. Nechali si ho uležet stranou, a proč se s ním najednou chtěl setkat Biden? Víte? Je to tak, že probíhá změna situace. Jak to bylo předtím? Jaceňuk měl přivést stát k úplnému kolapsu, protože to potřebovaly USA, potom měli Jaceňuka uklidit a strčit na jeho místo Saakašviliho, který měl dovést krach ukrajinského státu do konce, měla začít válka všech proti všem, která se měla rozšířit na ruské i evropské území a všechno by bylo OK. Ale máme tu Minské dohody, které jsou již více než rok stvrzeny rozhodnutím OSN, máme tu Normanský formát řešení problémů a to všechno mění. V důsledku toho tu byla vytvořena situace, která... Zopakuji to, co jsem říkal v minulém pořadu. Situace je následující. Nesmí být připuštěna institucionalizace Doněcké a Luhanské republiky, aby se nemohly stát právními nástupci celkové ukrajinské státnosti a neustanovily v ní svůj řád, neboť Ukrajinu potřebují rozčlenit. Proto je nutné teď zajistit nějaký víceméně statický, stabilní stav, ve kterém Luhanskou a Doněckou republiku z právních nástupců ukrajinské státnosti převedou do marginálního stavu na principu Podněstří, a zabrání tak možnosti pokračování minského formátu. Aby se tak rázem zmocnili řízení na celé Ukrajině, protože její rozčlenění, její plné rozčlenění, udržení banderovské líhně a odklad války proti Rusku je cílem. Proto se teď Evropě, která se pokouší zmocnit řízení zbylé části Ukrajiny, a USA, které se zase pokoušejí o rozpoutání totální války na Ukrajině, sešly jejich cíle - nepřipustit další institucionalizaci, narušit minský formát. Proto potřebují ten statický časový úsek klidu, a proto musely u moci udržet Jaceňuka. Chápete? Jenže čas ubíhá. Oni naplánovali zhroucení té statické situaci na květen a do května musí stihnout převést Doněckou a Luhanskou republiku z právních nástupců ukrajinské státnosti na Podněstří, do marginálního stavu se všemi následky z toho vyplývajícími vzhledem ke kvalitě života lidí a jejich perspektivám. Zato by to byl ráj pro oligarchy, kteří budou vykrádat tento průmyslový kraj bohatý na přírodní suroviny. To je, oč se tu jedná. Neustále dochází ke změnám, to je přirozené, je třeba si uvědomovat jednu věc. Na základě míry dosahování cílů... Existují tři způsoby řízení: programový, programově-adaptivní a intelektuální způsob řízení. Programový je možné přirovnat ke kulce. Vystřelili jsme ji, a kam jsme ji nasměrovali, tam letí. Ale jak? Působí na ni zemská přitažlivost, voda a vítr, její směr ovlivňuje opotřebovanost hlavně, ani sám střelec se nemusí trefit. Takže jsme se s obyčejným nábojem netrefili. Stabilnější výsledky poskytuje programově-adaptivní řízení. To jsou například samonaváděcí střely s plochou dráhou letu. Zafouká vítr? Zkorigují svůj směr. Propadnou se do vzdušné díry? Opět svůj let zkorigují, vyrovnají. Přizpůsobí svůj let terénním nerovnostem. Potom přiletí do cíle a tam je falešný cíl, atrapa cíle. A my jsme tak přišli o drahou raketu a ničeho jsme nedosáhli. Lepší výsledky nám tedy dá programově- adaptivní, oj, tedy intelektuální řízení. A tomu je příkladem pilot v letadle. Letí třeba SU-35, SU-34, to je jedno. Podle potřeby také mění nejen způsob letu, ale v cíli rozezná atrapu a změní cíl. Stejné je to s řízením států z nadnárodní úrovně, kde probíhá to samé. Dnes je ten člověk pro tebe cíl a zítra je z něho prostředek pro dosažení cíle. Jako například s Jaceňukem. Chtěli ho původně odvolat? Mohl si tedy teď v klidu pít kávu někde v USA a místo toho riskuje, že bude pověšen někde na Kreščatiku. Protože bojovníky Pravého sektoru dále přiživují, aby byli připraveni předvést se v květnu s plnou parádou. Potřebují zbraně? Ozbrojíme je. Co již teď zaznamenávají takzvané ukrajinské policejní orgány, které ve skutečnosti prostě neexistují? Prostě neexistují. Zaznamenávají masový přesun zbraní do týlu, nebo jak to říci, do vnitřních oblastí Ukrajiny. Už tam přesunují nejen kulomety a samopaly s náboji, ale i obrněná a bojová auta. To je to, o čem mluvím. I granátomety tam přesunují. O jaké státnosti se vůbec dá na Ukrajině mluvit? Opět k těm kamiónům. Představte si, že jela kolona kamiónů v doprovodu policie. Ukrajinské policie! Každý řidič oficiálně zaplatil 1200 hřiven, přesně asi 1170, prostě 1200 hřiven policii za doprovod k hranici. Zastavila je banda, která řekla: "My jsme Svoboda." Policie na to: "No dobře, my teda jdeme, raději si to vyřiďte sami. My jsme peníze vybrali, a tím naše povinnosti končí." Je to snad nějaký stát? Na tom ukrajinském území? Ten se zatím nerozpadl jenom proto, že nedostal pořádný impuls. A ten impuls je naplánován na květen. Proto teď probíhá doplňování zbraní a živé síly do vnitřních ukrajinských oblastí. Takže je nutno stále sledovat roli každého aktéra v souladu s cíli řízení státu. Co je cílem USA? Uchování svého nadnárodního postavení globálního četníka ve světě. A jak budou využívat každého konkrétního aktéra, konkrétní vládu či konkrétní stát ve svých cílech, to už bude záležet na tom, jak bude vyvážen vzájemný poměr sil s mocnými tohoto světa, s Ruskem, Čínou, Velkou Británií a Evropou. Všechno záleží jenom na tom. Víte kolik najednou na toho Jaceňuka, na tu Ukrajinu působí sil, vlivů? Všechny síly, které jsem vyjmenoval, všechny na ně působí, protože jejich prostřednictvím probíhá jak nadnárodní, tak i globální řízení, které je fakticky také nadnárodní. Proto se také role jednotlivých lidí mění, je tam vždy určitá vůle, úklony, odchylky, obraty - při realizaci politiky. V daném případě jsem vysvětlil, co se dělo, proč napřed měla vláda padnout, a proč teď byli nuceni ponechat tam na krátkou dobu Jaceňuka, velmi krátkou. A za tuto dobu potřebují stihnout hodně věcí. Připravit Luhanskou a Doněckou republiku o jejich právní nástupnictví státní moci na Ukrajině. Anton by právě rád pochopil. Cožpak se tak rychle mění situace? Že USA mění své scénáře, plány, postupy. Nebo je to vyvoláno bojem státních elit a globalistů? Takže zformulovat je to třeba následovně. Boj státních elit, globalistů a různých států světa vede k tomu, že se situace mění velice rychle, dá se říci přímo závratnou rychlostí. Proto je třeba tyto věci odhadovat velice rychle, aby bylo možné manévrovat a přijímat... Proč Rusko a USA, to je k tomu, co jsem před chvílí říkal. Proč jako dva státy vystupují a začínají projednávat otázky globálního významu? Neřeší nadnárodní úroveň, ani si nedělí zóny vlivu, ale řeší globální otázky? Proč jsou takto zaangažovány dva státy? Protože strukturní řízení je několikanásobně operativnější než bezstrukturní řízení a času na řešení otázek zbývá čím dál méně, je třeba všechno řešit rychle, situace se mění přímo před očima. Je třeba to stíhat. Proto byli nuceni vyzdvihnout dvě státnosti - stát Rusko a USA, které všechno řeší a ostatní přikyvují, že to tak má být. Nikdo se nebouří. Zmínil jste Čečensko, tedy Čečensko 90. let. Jana Tambasová prosí okomentovat příkré vyjádření Ramzana Kadyrova, kde zazněly nadávky na adresu Stalina a Beriji. Zde je třeba si uvědomovat následující. Ve světě existují dva civilizační přístupy k řešení různých vnitrostátních problémů. Ten první přístup není z obecně přijatého hlediska civilizovaný, státnický, je divošský. Z hlediska liberálního hodnocení civilizačního přístupu, je to ten, jak si jistě uvědomujete, který volí Rusko. Vždyť deportace národů z jejich původního místa je opravdu nelehkou věcí a utrpením pro daný národ. Lidé jsou odtrženi od rodné půdy, ze svého běžného způsobu života a jsou přesunováni někam, kde musí vše budovat od nuly. To je... Ale bylo snad postupováno s Čečenci nějakým zvláštním způsobem? Takovým, který by se v ruské historii do té doby neobjevil? Byli snad něčím takovým výjimečným, že by právě na nich bylo uplatněno nějaké takové represivní opatření vyvolávající zbytečné utrpení? Podíváme se tedy na začátky budování ruského státu. Prvním sjednotitelem ruských zemí byl Ivan III., který stejně jako Ivan IV. Hrozný, měl přívlastek Hrozný. Jako prvnímu se mu říkalo Hrozný a ještě Spravedlivý a Veliký. Jako Veliký se zapsal do všech encyklopedií. Při sjednocování ruských zemí Ivan III. narazil na takové dvě enklávy v podobě Pskova a Novgorodu, které se orientovaly na západní projekt, byly součástí Hanzy a problém byl v tom, že na ruském území západní projekt nakonec vždy vedl k válce a bylo potřeba to nějak vyřešit. Řešilo se to tedy válkami mezi Moskvou a Novgorodem a nakonec poslední válka, co vlastně ani nebyla válka... Proběhlo to tak, že tam dorazili, obklíčili město a v Novgorodu se rozhodli, že se Moskvě podřídí. To se stalo v roce 1478, tehdy se Novgorod stal součástí Ruska a najednou v roce 1484 Ivan III. z Novgorodu přesídlil část bojarů. Bez jakýchkoliv cavyků je přesídlil. A proč? Protože se ukázalo, že tito bojaři začali pracovat proti zájmům Ruska, že stejně jako dřív byli napojeni na západní projekt, a pracovali proti ruským zájmům, tak je přesídlili. Potom přesídlili část novgorodských kupců, a potom další novgorodskou třídu lidí, takzvané žitije. Neprobíhalo to tedy najednou, ale po částech. Proč? Protože to bylo v jiné době. Zatímco ve 2. světové válce bojovaly miliónové armády, tak v té době velké bitvy, opravdu velké bitvy, i v historii západní Evropy, v historii obecně... Tak například v Molodinské bitvě bojovalo 120 tisíc krymskotatarských vojáků a 20 tisíc ruských. Když se podíváme na Livonskou válku, tak tam jich v bitvách bojovalo dva, čtyři, deset tisíc, nejvíce však dvacet. Takže ty lidi přesídlili na jiná území, které tak osídlili. Co se tímto způsobem řešilo? Řešil se velký problém. Šetřili se tím lidské životy, které svou činností škodili zájmům státu, upevňovala se státní politika a stát si takto uchoval i profesionální návyky těch lidí. Přibližně to samé se stalo Čečencům. A co je důležité zmínit? Jak přesídlovali Čečence? Je třeba říci, že byly organizovány vlaky, kde ti lidé byli zásobeni potravinami, měli zajištěnu zdravotní péči, což přispělo k tomu, že v průběhu jejich přesunu byla úmrtnost pouze 2,6 na tisíc lidí. A to v roce 1943 v místech, kde byl mír, byla přirozená úmrtnost přibližně 14 lidí na 1000. Chápete? Takže tvrdit, že stát se ve vztahu k Čečencům dopouštěl státní genocidy, je nemožné. Možná ty Čečence neměli stěhovat? Existují konkrétní listiny nejen naše, ale i z německého generálního štábu, ze kterých vyplývá, že například v březnu z odvodu téměř 15 tisíc lidí, dezertovalo téměř 14 tisíc lidí, kteří odešli do hor a posílili tamní bandy. A co to znamenalo v březnu 1942? Němci se připravovali k útoku na Kavkaz, a právě v té době celá divize utekla do hor, místo toho aby bojovala za... Současně tam byly aktivní různé diverzní skupiny vysílané Wehrmachtem. A jaká byla jejich propaganda? "Když budete bojovat na straně velikého führera, tak až zvítězíte, budete mít ruských otroků, kolik budete chtít." Tak šli bojovat za führera. Ten problém se musel samozřejmě řešit. Tak to udělali. A jak? Přesídlili obyvatelstvo, takže fakticky... když přesídlovali Němce a ostatní. Co se fakticky stalo? Pokud by byla vedena protipartyzánská válka, mohli umírat i civilisté. Když by tam měli své základny a místní obyvatelstvo je podporovalo, tak by to potom také odneslo. Probíhala velká válka. Nebo také mohli rovnou zlikvidovat veškeré obyvatelstvo. Nebo prostě mohli neponechat lidem samotnou možnost takto zbytečně válčit. Přesídlili je na jiné území, kde získali novou zkušenost spolupráce a soužití s jinou kulturou. Vždyť u nich ještě bylo otrokářství, pro ně byli otroci principiálně důležití. A přesídlili je do těch kultur, kde již otrokářství neexistovalo, takže měli možnost tyto věci překonat. Kdyby tedy Rusko postupovalo "civilizovaným způsobem", tak by u nás ta druhá Čečenská válka v devadesátých letech nebyla, prostě by nebyla. Z jednoho jednoduchého... Čím byla charakteristická Čečenská válka, nebo vůbec události v Čečně v devadesátých letech? Tím, že probíhala totální genocida ruského a jiného nečečenského obyvatelstva. V oficiálních údajích je zaznamenáno, že nejméně z 50 tisíc lidí udělali otroky. Existují videa s trhy, kde prodávali otroky. A kolik tisíc lidí zabili? Co se tedy stalo? Došlo k návratu k těm kulturním normám, které tam byly předtím. Šlo o vybudování otrokářské společnosti. Kdyby... ...v druhých kulturách prožili více času, tak by to možná bylo vykořeněno. Proč to tvrdím? Protože kdo překřížil cestu těmto otrokářům, obchodníkům s otroky a jiným? Sami Čečenci! Byla vytvořena Prozatímní vláda Čečenské republiky v čele s Avturchanovem a byl to právě on, kdo první řekl NE těmto banditům. To oni začali proti těm banditům bojovat. To přesídlení tedy v podstatě napomáhalo národům přežít. A to hlavní, také změně kultury. Ti, kteří vystoupili proti Dudajevským zločincům, vystupovali i proti otrokářství. Předvedli tak zcela jinou kulturní úroveň svého národa. To je oč tu jde. A podívejte se na tu situaci. Co se dělo? Zaprvé je nutné pochopit podmínky. Říkají. Rok 1944. Proč bylo tehdy nutné přesídlovat? "Proč bychom je měli přesídlovat? Válka už končí, Němci odešli." Potřebovali jsme tady snad válku podle příkladu západní Ukrajiny? Kde přetrvalo banderovské hnutí až do padesátých let? Tam také bojovali tak, aby nestrádali civilisté, pouze bandité. Válka byla téměř u konce pouze v tom případě, pokud to posuzujete z takového hlediska, z jakého dnes vyučují tu liberalistickou historii. Je třeba vidět historii, jak se odehrávala. Dnes již je známo, že po válce plánovali začít operaci Nemyslitelná (Unthinkable), ve které naši západní "spojenci" plánovali se zbytky německého Wehrmachtu a SS znovu zahájit válku proti Rusku, SSSR. Za jakých podmínek mohli začít tu válku? Zaprvé Rusko mělo splnit své spojenecké závazky a mělo zlikvidovat svoji dálněvýchodní frontu porážkou japonské Kuantungské armády. To znamená, že hlavní část vojsk měla být přesunuta ze západní Evropy na dálný Východ. A tam měla být armáda podle plánů globalistů vázána bojem s japonskou armádou. To, co by zbylo v Evropě, mělo být vázáno bojem s německým Wehrmachtem, SS a spojeneckými státy. A co s tím mají společného Čečenci? Vzpomeňte si na začátek války, to je dnes také známo, že v roce 1941 Britové plánovali vpád do SSSR "přes Kavkaz"! A Turecko také bylo v bojové pohotovosti tam připraveno vtrhnout. Německo vpadlo do Ruska, SSSR pouze proto, že mu byla přislíbena pomoc západních spojenců. Slíbili mu úder na Kavkaz a odtržení Kavkazu od SSSR. A teď si to představte. Stalin přece nebyl hlupák a reálně si uvědomoval, že ty plány nikam nezmizely, že Západ šel do spolupráce se SSSR na principu Trumenova výroku: "Ať se mezi sebou zabíjejí co nejdéle a my budeme pomáhat tomu, kdo bude zrovna slabší." V roce 1941 jsme předvedli, že jsme slabší, tak nám poslali pomoc, a založili jsme antihitlerovskou koalici, a díky tomu jsme společně s nimi zvítězili. Dále bylo nutné nepřipustit další válku. Pokud by oni měli podmínky, které by jim zaručovaly úspěšný útok na Kavkazu, tak by zaútočili. Bylo zaprvé tedy nutné zajistit, aby nezačala válka v Evropě, kde se ta otázka vyřešila velice jednoduše. My jsme předvedli účinnost a dostatečný počet svého dělostřelectva, takže si Západ reálně uvědomoval, že je můžeme převálcovat tak, že potom nevstanou. A to přesto, že jsme navíc značnou část dělostřelectva přesunuli proti Japoncům. Na Kavkazu nesmělo být žádné partyzánské hnutí, které by do značné míry podmínilo úspěšnost německého útoku. Proto je bylo třeba přesídlovat. Prý to měli řešit jinak. Jen si představte tu situaci. SSSR, Sovětský svaz ve válečných podmínkách vyčlenil síly a prostředky, aby přesídlil celý národ. To znamená potraviny, vojenský transport, jejich rozmístění a v těch místech, kam směřovali... Když se někam přesouvá větší část lidí, zákonitě vždy vzniká napětí. Takže bylo třeba to obyvatelstvo začlenit, aby tam nedošlo ke zvýšení kriminality a tím spíše antisovětských nálad. Všechny tyto otázky bylo nutné vyřešit. Zda dobře nebo špatně, ale byly vyřešeny a probíhalo to podle úrovně profesionality pracovníků, kteří zbyli v týlu, podle jejich mravnosti. Ale ty otázky vyřešeny byly a celkově byly vyřešeny pozitivně, národ se zachoval a zachoval si i svou kulturu. To je ten divoký způsob! A jak se řešily podobné problémy na Západě? Velice jednoduše. Ve 13. století byl organizován, na začátku 13. století byl organizován křížový pochod proti katarům (albigenským). Všichni znají obléhání Montséguru, ale již méně je známé obléhání města Béziers. A právě tam opat ze Citeaux, neboli arcibiskup narbonnský, či Arnaud Amaury řekl tu frázi, o které se teď vedou spory, že ji neřekl. My se nebudeme hádat, prostě mu ji připisují. Tak tedy když se ho jeden z křižáků zeptal, když se ho Francouz ptal, jak mají nakládat s jinými Francouzi: "A jak máme odlišit dobré katolíky od katarů?" Odpověděl: "Pobijte je všechny! Pán Bůh si je přebere." V tom městě povraždili všechny! Existují různé odhady od 7 - 20 tisíc, což jsou na 13. století kolosální čísla. Dokonce i v případě toho minimálního odhadu - sedmi tisíc. Říkají, že to neřekl. Nebudeme se hádat a jednoduše se podíváme na reálnou historii Západu. Všichni znají román Jamese Fenimora Coopera. Poslední Mohykán. Kde je těch sto miliónů indiánů, kteří žili na území současných USA? Nejsou. Jednoduše tam nejsou. A poslední Mohykán? Ten v románu zahynul v boji za zájmy britských dobyvatelů. Zahynul v boji za jejich zájmy a Mohykáni zmizeli. Kdyby tedy Rusko řešilo své problémy civilizačním, evropským, kulturním západním způsobem, tak by teď neměl kdo proklínat Stalina a Beriju! Neměl by kdo! O posledním Čečenci by byla napsána nějaká sentimentální dobrodružná knížečka. A o tom, že kdysi existovali nějací Čečenci, by věděli pouze profesionální historici a etnografové! Ve skutečnosti je nutné jak Stalinovi tak i Berijovi děkovat, že vyvinuli prostě gigantické úsilí, aby zachránili národ a jeho kulturu, že mu poskytli historickou šanci přežít! Rusko je vůbec jediný stát, který dával šanci přežít, tedy na jehož území nezmizel ani jeden národ. Všechny si tu rozvinuly kultury a ty, které dříve neměly písmo, získaly i své písemnictví. Žádný stát takto nepostupoval. A kdybychom to řešili stejně jako oni, tak bychom se od nich dočkali masové podpory, a dále by to jelo podle principu: Kulomet na vsi chlapec našel, a každý ze vsi na to zašel. A aby to tak nebylo, aby se válka nedotknula obyčejných lidí, tak je prostě přesídlili a umožnili jim v jejich kulturním rozvoji rychle přeskočit celou jednu epochu, přeskočit otrokářství a stát se součástí civilizovaného světa, nových kulturních vztahů. Za to, že Čečence jako národ zachovali, stejně jako jiné národy, teď Stalina a Beriju proklínají? Ale říkají, že šlo o krutou deportaci, že mnoho lidí zahynulo. Zaprvé ohledně počtu obětí tu máme nestydatou lež a statistiku, kterou se vynasnažili v počtech obětí nafouknout. A za druhé, vždyť všechno se dá zjistit prostým porovnáním. Chápete? Cožpak v době 2. světové války bylo málo přesídlených národů? Pojďte se podívat třeba na Němce. Ještě jednou opakuji, že Rusko, SSSR organizoval deportaci tak, že po cestě úmrtnost, která vždy existuje, protože lidé prostě umírají. Tedy, ta úmrtnost byla nižší, tři lidi na 1000, místo 14 lidí na 1000 v normální době. A všechny protizákonné činy apod., jako třeba, když někoho na místě zastřelili, což se stávalo, byly trestně stíhány a ti, kteří se provinili, byli postaveni před soud. A teď se podíváme, jak vysídlovali Němce. Němce vysídlovali z území, které se potom stalo součástí Polska, Československa, Maďarska. I z Rumunska je vysídlovali. Tak například jak je vysídlovali z Česka. Proběhl tam takový pochod smrti Němců vysídlovaných z Brna. Vzdálenost byla 55 km a přesunovali 27 tisíc lidí, prostě je hnali. Nejeli vlakem tisíce kilometrů, ale pouze do vzdálenosti 55 km přesunovali 27 tisíc lidí. Podle různých odhadů v průběhu tohoto pochodu dlouhého pouhých 55 km bylo z 27 tisíc zabito od 4 do 8 tisíc lidí. I kdyby to byl jeden tisíc z 27, tak to porovnejte se ztrátami, které byly při přesídlení z Čečenska do střední Asie. V Polsku začínali Němce vyhánět, jakmile byla ta území osvobozena od Wehrmachtu, hitlerovské armády. Z těch území, která se stala součástí Polska, je ihned Poláci začali vyhánět. Přičemž se ti Němci, kteří z tohoto území odcházeli, snažili držet útočící sovětské armády, protože v přítomnosti sovětské armády Poláci na Němce neútočili. Tak odcházeli. Z Česka existují svědectví, jak hnali ke hranici... Britové a Američané na svou stranu české Němce nepřijímali, přijímalo je pouze Rusko, SSSR do své okupační zóny. Takže je přihnali k sovětské zóně, kde je vysvlékli do naha a dále je hnali směrem k sovětské okupační zóně. Stávalo se, že nechali lidi bosými přecházet rozbité sklo. Prostě je mučili a přitom ti, kteří to organizovali, zakazovali obyčejným Čechům projevovat nějakou shovívavost nebo pomoc deportovaným Němcům. A v Polsku vůbec, jak jsem říkal, se raději snažili být blízko sovětských vojáků, aby mohli alespoň pod jejich ochranou opustit Polsko, své odvěké německé země. Proč ten odsun probíhal? Protože na základě Postupimské dohody měla určitá území připadnout různým státům, a tak se snažili ta území proměnit buď v česká nebo polská. A proč mluvím o západním způsobu? Vždyť se to dělo v sovětské okupační zóně. Ale kdo se toho dopouštěl? V Polsku Armia Krajowa řízená z Londýna a v Česku vláda Beneše, který také přiletěl z Londýna. A kdy tu deportaci začali plánovat? Konkrétní deportační plány a jsou o tom konkrétní důkazy například v případě Beneše... Začali ji plánovat v roce 1943, kdy již bylo jasné, že Německo prohraje. Už tenkrát se začali zabývat přestavbou světa. Bylo něco podobného v ruské historii? Nebylo. Ještě jednou opakuji, že s Čečenci bylo postupováno stejně, jako ve vztahu k jakémukoliv jinému národu včetně ruského, uvnitř Ruska. Maximální snaha uchránit lidi, uchránit kulturu a jejich život. Přesídlili je na druhou stranu, kde přestali škodit státu, kde se integrovali a dostali šanci žít dál. Pokud bychom postupovali západním způsobem, tak by si dnes na Čečence nikdo nepamatoval. A právě za to je teď proklínají? Krymští Tataři by také neexistovali, kdybychom to řešili podle západních modelů, o kterých jsem mluvil. Podívejte se, jak deportovali Němce, podívejte se, jak kolonizovali Ameriku, jak řešili své vnitřní problémy třeba na příkladu Béziers. Vyvraždili město plné lidí, a kdo byl vinný nebo ne, si měl přebrat Bůh. Když byl někdo vinen u nás, tak ho deportovali, tam dostal možnost své hříchy odčinit, přebrat si to a stát se normálním člověkem. Ano, bandy tam zůstaly, ale zbavit se jich bylo několikrát snadnější, než když by tam bylo i civilní obyvatelstvo. Takže jestli si čečenský národ, nebo jakýkoliv národ vystavený takzvaným represím, hluboko v sobě neuvědomí blahodárnost této deportace, tak poslední válka bude pro Čečensko tou finální, a potom už se o nich budou psát jenom knihy. Právě proto, že u nich ještě nebyly úplně vykořeněny tyto základy, je ti ze zákulisí využili jako nástroj, aby na jejich území rozpoutali válku. Nezbydou žádní Čečenci, jestli se znovu vydají touto cestou a neuvědomí si to všechno. Prozatímní vláda Avturchanova, Gantamirova. To je cesta, kterou jim napověděli. To právě Čečenci se jako první postavili do cesty banditům, což znamená, že to přesídlení přece jen mělo příznivý vliv, a že se dostali na vyšší kulturní úroveň, opustili otrokářství a začali se začleňovat do světa. Ke Kadyrovovi. On toho pro Rusko udělal mnoho a velmi mnoho udělal pro Čečensko, velmi se zasloužil o záchranu čečenského národa jako takového, udělal mnoho pro jeho rozvoj, ale je tu jeden malý problém. Nechápe vnitřní politiku, a to už vůbec nemluvím o té globální. Vyjádřil to i sám tím, co o sobě řekl, že je pěšák. Chápete? Je to prostě pěšák. A to je velice závažné. On také prohlásil, že pro novou řídící situaci není vhodným kandidátem, že jeho doba uplynula, a v tomto ohledu mluvil pravdu. Opravdu teď nemůže pochopit nové... To prohlášení o Stalinovi je právě jeden z těch okamžiků, klíčových a stěžejních pro budoucnost čečenského národa. Rusko udělalo všechno pro to, aby čečenský národ žil a vzkvétal. Zachránilo ho, a čeho se dočkalo? Masových vražd Rusů, genocidy Rusů v Čečně, i dalších nečečenských národů, a z 50 tisíc lidí nadělali jednoduše otroky. Organizovali trhy s otroky hned, jak získali jakoby nezávislost. Měl jste na mysli to Kadyrovo prohlášení, že by mohl odejít ze své funkce? Ano, to jsem měl na mysli. On své postavení vyhodnotil správně, že... No, ještě jednou opakuji, že svoji úroveň chápání řídících procesů vyjádřil jedním slovem, když řekl: "Já jsem pěšák." To je všechno, to je jeho úroveň chápání. Ano, je dobrý vykonavatel. "Ano já chápu, jsem Čečenec a jsem připravený bojovat za zájmy čečenského národa, ale globální politiku nechápu, vnější nechápu, vnitřní také nechápu..." A právě proto, díky jeho nepochopení té politiky, těch lidí, kteří udělali všechno v podmínkách války! V těch nejtěžších podmínkách udělali všechno pro to, aby zachovali čečenský národ, jeho kulturu, a dali mu historickou šanci. Říkají: "Byl to těžký život." A kdo z evakuovaných lidí měl život lehký? Vždyť byla válka! Cožpak úmrtnost evakuovaných v místech evakuace nevzrostla? Cožpak se lidé neztráceli? Komu tedy co vyčítají? Sami sobě, že se nechali společně s Hitlerem zatáhnout do hazardní politiky? Nebo Stalinovi, který z toho čečenský národ vytáhl a dal mu historickou šanci? Stejně jako Berija. Lidem, kteří udělali všechno, co mohli, aby ty lidi zachránili, aby nezahynuli v druhém kole. A mimochodem, kdyby je nepřesídlili, tak by válka byla, byla by tam další válka. A co prováděli Britové a Američané v Evropě? Ani my bychom v případě další války nezlikvidovali tolik Čečenců, kolik by jich zlikvidovalo letectvo spojenecké armády, které provádělo kobercové bombardování. Nikdo by to nepřežil, jen si vzpomeňte na Drážďany. Oni nebojují v kontaktním boji, oni bojují na dálku a na své cestě likvidují všechny. Na Kavkazu by prováděli to samé. Na konci pořadu otázka od Vladislava Šuvalova. V jednom z minulých pořadů jste říkal, že ani jedna tajná služba nepracuje v plné míře pro zájmy svého státu, a že spíš pracuje pro zájmy globálního prediktoru. Je to tedy tak, že tajné služby vlastně tvoří takové společenstvo tajných služeb? Ale proč si tedy vzájemně házejí klacky pod nohy a dokonce i v tajné službě jednoho státu je nejasná situace. Jak nejasná? Pokud se chcete vyznat ve vztazích zpravodajských služeb, tak vám doporučuji nastudovat si dějiny světového pirátství, nebo se alespoň podívat na nějaké filmy, cožpak se piráti mezi sebou přátelili? A kdo jim například zařídil společnou základnu Port Royal, kam se uchylovali jako do svého přístavu? Kam prodávali své uloupené zboží? Jakým způsobem tvořili součást ekonomiky a globální politiky? Proč angličtí piráti okrádali Španěly a španělští piráti naopak Angličany? Proč neokrádali Holanďany? To samé se děje ve světovém společenstvu tajných služeb, rozvědek. Fakticky každé to společenstvo rozvědek má svůj vlastní světový pirátský kodex. Ale to vůbec neznamená, že se mezi sebou nebudou zabíjet. Znamená to, že jsou všichni navázáni k určitým centrům řízení, i když si to ani neuvědomují. Pracují v rámci svých států, ale s napojením na jiná centra. Proto... Já jsem vám pomohl utvořit si obrázek. Podívejte se na piráty. Podívejte se na filmy o nich. Je takový dvoudílný film, nebo má ty díly tři, už si to nepamatuji, je to dávno... Odysea kapitána Blooda. Lepší je si samozřejmě přečíst tu Sabatiniho knihu. Sabatini je vůbec zajímavý autor. Pokud nemáte možnost si ho přečíst, podívejte se alespoň na film a povšimněte si tam vztahů mezi piráty. To stačí a hned si uděláte představu. Jenom si uvědomte, že každý byl vázán na svůj stát. Proč ke každému pirátovi přišli a předávali mu korzárský patent? A teď si představte, že ti piráti, různí ti Drakeové a ostatní bojovali s patenty. Cožpak se to ve světové historii nestalo? Přece byli součástí světového pirátstva, světového společenství. Měli určitý kodex upravující jejich vzájemné vztahy. Principy činnosti jsou tedy stejné. - Podobné. - Organizační principy jsou stejné. Principy organizace činnosti, ne principy činnosti samotné. I když některé z principů činnosti jsou také pirátské. To byla poslední otázka. Abyste se vyznali v takových jednoduchých věcech typu rozvědek a jejich fungování, a ve složitějších otázkách, jako proč Rusko a USA řeší otázky války a míru v Sýrii, a jak jsou do toho zapojeny všechny ostatní státy, a proč jsou nuceny poslouchat a být součástí těchto procesů... Každý člověk to sám dokáže pochopit a rozšifrovat, pokud bude mít znalosti o řízení sociálních supersystémů. Opakuji, že tyto znalosti jsou vyloženy pouze v jednom zdroji, v knihách vnitřního prediktoru SSSR. Čtěte tyto knihy, osvojujte si teorii řízení. Buďte konceptuálně samostatní, řešte zájmy své, své rodiny i svého státu. Buďte šťastní.

Na shledanou.

Dotazovaný: Valerij V. Pjakin

Kategorie: Politika