V. V. Pjakin: Otázka - odpověď ze dne 07.03.2016 (Eskalace situace na Ukrajině, válka naplánována na květen)

  • Posted on: 26 March 2016
  • Hits: 364
V. V. Pjakin: Otázka - odpověď ze dne 07.03.2016 (Eskalace situace na Ukrajině, válka naplánována na květen)

Eskalace situace na Ukrajině, válka naplánována na květen. Antiukrajinský týden „západních přátel“ Ukrajiny. Prohlášení Junckera „Ukrajina se ještě 25 let nemůže stát členem EU a NATO“. Ukrajinská Malvína. Zadržení ukrajinských turistů na francouzském letišti. „Souboj mezi Žirinovským a Starikovem na téma Stalin“ – o televizním pořadu Solovjeva. Příměří v Sýrii. Dílo „Sad roste sám?“ – GP, budování nové Atlantidy, biblická kultura

URL: http://fct-altai.ru/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím vážené diváky, posluchače i kolegy zde ve studiu. Dnes je 07.03.2016. V první otázce od Taťány se vracíme k minulému pořadu. A konkrétně Taťána píše, že v minulém pořadu jste říkal, že impuls k úplnému zhroucení Ukrajiny a války všech proti všem je připravován na květen, že jsou kvůli tomu ukrajinské regiony postupně zaplňovány zbraněmi. Kromě toho proběhla médii zpráva, že z ukrajinských vězení pustí na svobodu několik tisíc vězňů. To již Ukrajinu nelze zachránit? Ne, tak to vůbec není. Věc se má tak, že, jak se říká, člověk míní a Bůh mění, a vůbec to neznamená, že plány jedněch budou realizované, protože si ti druzí řeknou, že teď už nic nezachrání, takže je zbytečné něco podnikat a vzdají to. Je to tak, že politika je umění možného, a každý se snaží o dosažení svých zájmů při uplatňování své politiky ve světě. A proto, pokud jste odhalili nějaký vektor cíle skupiny, subjektu řízení, který realizuje své řízení vůči stejnému objektu jako vy, který řídíte i vy, a které je vůči vašemu řízení konfliktní nebo antagonistické, tak prostě musíte přijmout určitá opatření. Takže oni plánují, i my plánujeme, a potom už jenom záleží čí plány, a jak budou realizované. A konkrétně s ohledem na ten květen je situace následující. USA potřebují válku na Ukrajině v každém případě, prostě v každém případě, za jakýchkoliv okolností. A byly by připraveny tuto válku rozpoutat ihned, jenže si uvědomují, že v důsledku uplatňování současné ruské politiky, v důsledku formování minského procesu, se válku na Ukrajině rozpoutat nedaří. A čím déle probíhá minský proces, tím více pokračuje institucionalizace Doněcké a Luhanské republiky. Tyto republiky jsou již plnohodnotnými, legitimními právními nástupci celé ukrajinské státnosti, a samozřejmě, že si v USA i Evropě velmi dobře uvědomují, že pokud plány USA ohledně války nevyjdou, tak se právním nástupcem na Ukrajině stane Doněcká a Luhanská republika. To však není v zájmu USA a Evropy. Evropa chce mít Ukrajinu rozdělenou s uchováním banderovské líhně, a s možností odtamtud opět v budoucnosti rozpoutat válku proti Rusku. V tomto ohledu se zájem USA a Evropy shoduje. Pokud není možné rozpoutat válku teď, je nutné jakési přípravné období, aby v jeho průběhu zlikvidovali samotnou možnost státní institucionalizace Doněcké a Luhanské republiky, jako právních nástupců celé ukrajinské státnosti. Přestože by si tedy přáli zhroucení Ukrajiny díky té současné vládní krizi, tak hlavním cílem zůstává nepřipustit stabilizaci situace na Ukrajině a zachování její celistvosti. Proto se USA s Evropou sjednocují. Evropa přece jinak nepodporuje tu část plánů USA na rozpoutání války. USA tedy nezbývá žádná jiná varianta, a to jak státní, tak i globální elitě, než zlikvidovat prvek, který je velice ohrožuje, a tím je státnost Luhanské a Doněcké republiky. Proto se teď rozhodli, že společným úsilím zajistí určitý časový úsek, během kterého musí marginalizovat státnost Doněcké a Luhanské republiky, udělat z nich Podněstří, aby na sebe nemohly převzít ukrajinskou státnost. Proto se v této věci sjednotili, no a v květnu se na Ukrajině má podle plánu USA rozpoutat válka, a podle plánů Evropy se zase má vybít napětí s využitím kohokoliv, kromě těch lidí, na které bude v daném okamžiku sázet západní evropská část. A tady mají rozehraných hned několik variant, například Klička zase vytáhli na světlo, a drží ho v aktivizovaném režimu. Tak jednou za půl roku se pravidelně setkává s Bidenem, který představuje globální elity, a to znamená, že nezměnili svůj plán dosadit na Ukrajinu loutkovou vládu, aby následně využili Ukrajinu proti Rusku k rozpoutání války. Sázka na Klička však vůbec neznamená, že bude jednoznačně válka, mají připravenou i takzvanou únikovou variantu. Co říkal Pyatt, americký velvyslanec? Že se má Ukrajina stát zemědělskou velmocí a Jaceňuk ihned prohlásil, že je třeba prodat milión hektarů zemědělské půdy. Oč tedy jde? Pokud se válka nepovede, je nutné zajistit si ukrajinský majetek a převést ho na zahraniční vlastníky. Zajistit možnost využívání toho majetku pak bude mít za úkol okupační, takzvaná mírotvorná armáda. Touto armádou se může v podstatě stát jak armáda USA, tak i evropská armáda. S tou evropskou je to trochu problematické, ale nějaký reprezentativní kontingent posbírají. Současně se na to bude vázat začátek dalšího procesu. Když USA plánovaly založení své vojenské základny na Krymu, tak americké námořnictvo vypsalo státní zakázku na opravu škol na Krymu. A co teď podniká americké námořnictvo? Začalo si dělat starosti se stavem škol ve Lvovské oblasti, na západní Ukrajině. Najednou potřebují opravovat školy ve Lvovské oblasti. A to konkrétně znamená, že mají v plánu tam vstoupit s armádou a neumožnit Luhanské a Doněcké republice převzít plnou státní kontrolu nad západní Ukrajinou, a uchovat tam tak tu banderovskou líheň. Proto tvrdit, že bude jednoznačně válka, to bychom si také mohli říci: A co s tím naděláme, když už to naplánovali? Problém všech našich patriotů je v tom, že odmítají zastávat aktivní pozici, vlastní aktivní pozici, a vždy pouze chtějí reagovat na politiku, která je uplatňovaná zvnějšku. To je poraženectví. Tak nikdy nedokážete reagovat včas. Musíte uplatňovat vlastní aktivní politiku, sami útočit. Potom bude nepřítel poražen a vítězství bude naše. Z těchto pozic také vychází veškerá další politika. Podívejte se na to, jak je teď budována. Minulý týden jste si měli povšimnout, že se z ničeho nic znovu vynořil Janukovič, který prohlásil, že se vrátí na Ukrajinu jako prezident. Všichni si jasně uvědomují, že tu nejsou žádné podmínky, aby se mohl vrátit jako ukrajinský prezident. Takže, o čem jsme kdysi mluvili? Že Janukovič je potřebný jako přechodná forma státnosti. Legitimní. Když fašistické Německo okupovalo Československo, tak český prezident Beneš utekl do Londýna, a když sovětská armáda Československo osvobodila, tak se vrátil. Potom byly volby, které prohrál, a Československo se vydalo socialistickou cestou. A takovou volbu neučinilo v důsledku nějaké sovětské okupace. Protože proč by jinak sověti nezajistili volbu socialismu také například v Rakousku nebo Finsku? A za to, že si Československo zvolilo socialistickou cestu, je možné poděkovat do značné míry právě Benešovi. Už jsem mluvil o německém odsunu. Češi a Slováci prostě neviděli rozdíl mezi hitlerovským fašismem a navrátivší se demokratickou vládou v čele s Benešem. Ve volbách tedy tuto cestu odmítli a zvolili si cestu, která jim přinesla osvobození od fašismu, tedy sovětskou cestu rozvoje, tu socialistickou. Takže o tu volbu socialistické cesty se plně zasloužil Beneš a jeho soudruzi. Proč o tom mluvím? Janukovič je pouze člověk určený pro jedno zasedání Rady, na kterém deleguje plnou moc k formování nové ukrajinské státnosti nějakému novému orgánu. A tímto jediným legitimním orgánem není Výbor pro záchranu Ukrajiny, který organizovali takříkajíc zdejší ukrajinští političtí uprchlíci, ale právě Doněcká a Luhanská republika. Právě proto je také vynakládáno veškeré úsilí, aby byly sraženy na úroveň Podněstří, aby marginalizovali jejich státnost. Potom teprve získá Výbor pro záchranu Ukrajiny šanci stát se právním nástupcem ukrajinské státnosti, což se jim zatím nedaří. O čem ale chci v dané situaci mluvit? Mluvíme přece o tom, nakolik je pravděpodobná válka, a jaké jsou možnosti se jí vyhnout. Došlo ještě k jedné události a konkrétně k setkání Normandské čtyřky, které trvalo méně než hodinu a utkvělo v paměti především tím, že ukrajinského ministra zahraničí Klimkina postavili vedle Sergeje Viktoroviče Lavrova, ruského ministra zahraničí. A v podstatě je právě tato událost klíčová. Právě kvůli této protokolární fotografii se tam na té Normandské čtyřce sešli. Žádný jiný cíl to nemělo. Vůbec se nemuseli vzdalovat a simulovat nějaké jednání. Mohli rovnou vyjít ven, vyfotit se a rozejít se. A aby to fotografování neuniklo pozornosti Klimkin svou roli sehrál dobře. Vzdoroval, když ho chtěli postavit na jeho místo, a potom tvrdil, že ho k tomu donutili, a že to nepovede v jednáních k žádnému pokroku. Usilovně poukazoval na to, že ho postavili vedle Lavrova. A co se ve skutečnosti stalo? Když se podíváte... Existuje jazyk symbolů. A symbolicky vždy na všech protokolárních fotografiích Klimkina a Lavrova, Rusko a Ukrajinu rozdělovali evropští prostředníci. A najednou evropští prostředníci postavili Rusko a Ukrajinu vedle sebe. Rusko na jednom konci a Německo na druhém, na co to poukazuje? Německo se nachází pod plnou okupací USA a bez ohledu na to, zda se nám to líbí nebo ne, Merkelová realizuje politiku Washingtonu. Francie je více méně přece jen evropským státem, takže s ohledem na EU výrazněji zastupuje evropské zájmy. Rusko realizuje vlastní politiku a ve vztahu k Ukrajině se Rusko nachází v konfliktní situaci, v konfliktních vztazích s EU a USA. Obrazně řečeno USA zastupuje Merkelová a Evropu Francie, Hollande a v daném případě to byly Steinmeier a Ayrault. A vždy stáli mezi Ruskem a Ukrajinou. Teď ukázali, že nutí Ukrajinu stoupnout si vedle Ruska. Takže dochází k následujícímu přerozdělení. Rusko si bere na starost do své vlivové sféry Ukrajinu, a Evropa a USA již nebudou bránit vztahům mezi Ukrajinou a Ruskem. Na to "svidomí" odpověděli útočnou akcí proti ruskému velvyslanectví. Jenže ve skutečnosti je ten symbolický vzkaz poselstvím pro všechny. Takže Rusko na diplomatickém poli zlomilo politiku Evropy a USA a ti jsou teď nuceni souhlasit s tím, že Rusko ve vztahu k Ukrajině bude uplatňovat přímou politiku. Evropa a USA dále nebudou chránit kyjevskou bandu před řízením ze strany Ruska. A to se stane základem toho, že se všechny jejich plány zhroutí. V souvislosti s tím vás prosí také okomentovat ten přímo protiukrajinský týden západních, takzvaných přátel Ukrajiny. Je zde několik událostí a konkrétně první: Ředitelka politické divize Generálního sekretariátu Rady EU Helga Schmidtová obvinila Ukrajinu z porušování příměří. Ano, bylo toho hodně. Události minulého týdne s ohledem na Ukrajinu proběhly všechny ve stejném rámci. MMF prohlašuje, že další tranš dostanou, až když budou řešit svůj dluh, který vznikl, když Rusko vykoupilo za tři miliardy jejich eurobondy. Ze všech stran je teď strkají do toho rámce a poukazují jim na to, že mají určité vztahy s Ruskem, že porušují Minské dohody, a vůbec jakékoliv dohody, a že už je teď dál nebudou krýt. My vám přímo dáváme najevo, že za to teď ponesete odpovědnost. Teď USA požadují od Ukrajiny dodržet Minské dohody, dřív to tak nebylo. Předtím chtěly, aby je plnilo Rusko, které není jejich účastníkem, ale pouze garantem. Stejně jako Evropa. To je velký rozdíl. V Normandské čtyřce je zastoupen pouze jeden účastník Minských dohod, od kterého je možné požadovat jejich dodržování, a to je Ukrajina, Klimkin. Jaké proto mohli vůbec vznášet nároky vůči Rusku? Poprvé řekli... Povšimněte si, řekli, že na nás za porušování Minských dohod, které my nemáme jak porušit, protože nejsme jejich účastníkem, ale pouze garantem, tedy že na nás uvalují sankce. A Ukrajina, která ty Minské dohody porušuje, je bez sankcí a teď jim naznačují, že budou muset, což už se dá nazvat velkým pokrokem, když jim říkají, že musí dodržovat Minské dohody. A ještě je nutné upozornit na to, že je teď obviňují z toho, že ohledně boeingu všechno falšují, že neposkytli komunikaci pilotů a všechny údaje, které poskytli, se ukázaly být zfalšované. Ukrajinu zcela jednoduše začali házet přes palubu. A ještě jedna z takových událostí. Předseda Evropské komise Juncker prohlásil, že Ukrajina není schopná stát se členem EU dalších 25 let, což se týká i členství v NATO. Rada OSN pro lidská práva vyzvala Kyjev, aby vyšetřil porušování lidských práv, ke kterým došlo při blokádě Krymu. Vezměte si, co znamená 20-25 let. To jim zcela jednoduše řekli, že NIKDY. To je konec. Buď budete řešit ty otázky s Ruskem, což od vás neustále požadují, nebo vás zcela ponecháme svému osudu. Vždyť snad dokonce The Wall Street Journal podle mého zveřejnil článek, že Ukrajiny se teď již snaží jako nevýhodného aktiva zbavit. Jednoduše... To, co se stalo při tom fotografování... Nutí je jít směrem k Rusku a řešit problémy s Ruskem, k integraci s Ruskem. "S námi žádná integrace nebude, my vás budeme jenom okrádat. Podepsali jste asociaci? Tak to je ten základ, díky kterému vás můžeme okrádat, a také to tak děláme. Žádné členství nebude. Chcete alespoň přežívat? Tak máte jediné východisko - Rusko." Ještě dvě takové události. Ukrajinské velvyslankyni Galibarenko se po jejím přijetí u královny vysmál všechen tisk a přejmenoval ji na ukrajinskou Malvínu (viz. A.N.Tolstoj - Zlatý klíček). To snad ani nebylo možné, nevysmát se jí. Já nevím, kdo naplánoval jmenování "takové" velvyslankyně, ale přece člověk musí mít nějaký smysl pro míru, nějaký takt. Jmenovali člověka, který jednoduše diskredituje a ukazuje současnou Ukrajinu, současnou kyjevskou bandu v tom nejhorším světle. Tady jde takříkajíc o zpětný pohyb ze strany kyjevské bandy. Řekli jim, jak mají ničit své vztahy s Evropou a oni poslouchají. Teď předvedli, že nemají velvyslance, ale klauna. Ukrajinské turisty demonstrativně zadrželi na francouzském letišti, zacházeli s nimi jako se psy a bez vysvětlení je deportovali zpět na Ukrajinu. Povšimněte si, jaká byla ta situace s těmi turisty. Zaprvé si povšimněte, že v poslední době začalo velice často zaznívat číslo 22. Letěli do USA a do cesty se jim postavili Francouzi, tedy Evropa. A teď se v souvislosti s tím podíváme, co se děje s Ukrajinou. Ukrajina byla zcela podřízena strukturnímu řízení ze strany USA. Pamatujete si, jak na Krymu ukrajinští letci vyřvávali: "Ukrajina nade vše! My vyhrajeme! Amerika je s námi!" Pamatujete? Amerika je s námi, a proto jsme "nade vše". My stojíme nade všemi, protože s námi je Amerika. My chceme být s Amerikou, pro Ameriku všechno, jsme pro Ameriku. A najednou letí skupina 22 lidí do USA, a ve Francii je zastaví a otočí zpátky. Takže 22. a ukazuje: Cesta Ukrajiny k USA a řízení ze strany USA jsou uzavřeny. Ať se obraceli k USA, jak chtěli, nic z toho přece nebylo, vůbec nic. Pokud jsou vaším ochráncem USA, tak ať se také za vás angažují. "My jsme vám ta víza sice dali..." Ale přesto je poslali zpátky na Ukrajinu! A kdo je tam poslal? Evropa. Teď ze strany Západu Ukrajinu již nebudou řídit USA, ale Evropa. A teď už celá ta otázka spočívá jenom v tom, s jakou mírou nákladů, a jak to Evropě bude dlouho trvat, než na sebe převezme mechanismy řízení Ukrajiny. A mechanismus prodlužování té vládní krize na Ukrajině do května tvoří právě tu dohodu mezi USA a Evropou při předávání řízení Ukrajiny od USA Evropě. Ale opakuji, že před jakoukoliv vládou na Ukrajině, na celém ukrajinském území, které zůstalo mimo jurisdikci Doněcké a Luhanské republiky, stojí jeden jednoduchý úkol. Před jakoukoliv vládou! Současná vláda není efektivní a nedokáže efektivně řešit problémy své vlastní stability s ohledem na likvidaci té banderovské bandy, která je na Ukrajině takovým neovladatelným, vzpurným prvkem. Jakákoliv státní moc, která začne řídit Ukrajinu, bude nucena zabývat se právě touto věcí. Bude tam tedy ještě horko. Oni si myslí, že ta válka na Donbase hlavní část Ukrajiny mine, ale tak to nebude. Bandy budou likvidovat na celé Ukrajině, takže bojovat se bude všude. A pokud si někdo myslí, že když přijde Evropa, tak bude k banderovcům shovívavá, tak se velmi pletou. Ty bojové psy, které vypěstovali, teď budou muset zlikvidovat, aby si upevnili svou moc. A vzhledem k tomu, že líheň zůstala, tak si tam budou moci pro válku s Ruskem potom vypěstovat nové, mladé psy. Teď došlo k takové pauze a nikdo se nehodlá o ty přebytečné psy starat a krmit je. Jednoduše je zlikvidují. A jakákoliv státní moc, která přijde, to bude v každém případě nucena udělat. Proto je teď aktuální otázka státního zřízení na Ukrajině, aby se ta zločinecká zvůle a boj na ostatním ukrajinském území, v těch vnitřních oblastech, nepřenesl do Luhanské a Doněcké republiky právě se stavící na nohy, aby se to nepřeneslo i tam, aby se tam znovu nezačalo bojovat, aby to byl ostrov bezpečí. Protože ony znamenají nové státní zřízení Ukrajiny, ústavu a úplně nové vedení Ukrajiny. Ke druhé otázce přišlo několik zpráv ohledně Solovjovova politického pořadu Souboj na kanálu Rossija 1. A konkrétní dotaz od Nikolaje. Souboj mezi Žirinovským a Starikovem na téma Stalin. Celý pořad Žirinovský poléval špínou Stalina i celou jeho epochu. Řekněte prosím svůj názor na tento díl. S jakým cílem to bylo uvedeno? S cílem předat projekt řízení Ruska od liberální složky, kterou zastupoval Žirinovský, to jednoduše bezostyšné pomlouvání celé ruské historie... Když takto pomlouváte celou historii, tak z toho nic nemůže vzejít. ...a formování ruské historie na jiných základech. Povšimněte si, že fakticky jak Starikov, tak i Žirinovský zastupovali stejný patriotický projekt, jenom s tím rozdílem, že Žirinovský se mu tak trochu vysmíval. Vladimir I., pravoslavný car. A Starikov ho zastupoval dost zkušeně, prakticky aniž ho ohlašoval přímo. A co je v dané situaci potřebné zmínit? Nehledě na to, že Starikov zastupoval jakoby patriotickou stranu, tak je nutné zmínit následující věc. Sekundanti Starikova (v tom pořadu) s výjimkou Sjomina z pořadu Agitprop, reagovali zcela nesprávně, absolutně nesprávně, protože útočili přímo na osobu Žirinovského. To byla absolutně špatná pozice, sami si podtrhli nohy a taky dostali za vyučenou. Sekundanti Žirinovského, přestože inteligencí neoplývali, takoví píár "managerové"... Ale jejich otázky byly připraveny technicky odborně, k rozdmýchávání emocí, odmítání jakékoliv pozitivity naší historie a v tomto ohledu byli úspěšní. Celá jejich pozice stála na tom, aby Stalinovu epochu liberálně očernili. Nedaří se jim to především proto, že lidé již dnes pochopili, co pro naše dějiny Stalin znamenal. Liberálové tento význam nemohou překroutit, ale ani patrioté, davo-"elitáři", nechtějí přijmout Stalina, jakým byl, chtějí ho vnímat jinak. Tak, jak to vyjádřil baron Ungern a co je možné obrazně nazvat ungerismem. Z vnějšího pohledu se v mnohých pozicích stalinismus a ungerismus jakoby shodují, ale stalinismus davo-"elitářství" vylučuje a ungerismus je na něm založen, a z toho vyplývají všechny jejich rozdíly. Co je tedy k tomu možné říci? Teď Žirinovský vyvolal negaci, kdy svou liberální hysterií, on přece působil na patriotickém poli, teď veškeré to patriotické pole, které má zájem na budoucnosti Ruska, převedl na Starikova. A Starikov není až tak zástupcem stalinismu, což je vlastně takový historický celek, ale díky svému specifickému chápání Stalinovy role v ruské historii, je zástupcem jiného ideologického základu, ungerismu. A to je v duchu nového, řekněme pravoslavného projektu. Putina chtějí... Starikov je, já nevím... Když se člověk, který napsal knihy, které jsou z širšího hlediska správné v tom, jak bylo rozvráceno ruské impérium, jak byla realizována revoluce, a jak byla vyvolána občanská válka, nechá zatáhnout do čistě Gaponovského projektu - Antimajdan, kterého se aktivně účastní... Tak nevím, jak bych to teď vyhodnotil. Nakolik Starikov procítil to, co sám napsal. V takovém případě vzniká otázka, kterou tak já sám nestavím, ale když už na ní došlo, zda Starikov ty knihy vůbec napsal sám? Jak se vůbec může autor takových knih nechat zatáhnout do Gaponovského projektu - Antimajdan? Antimajdan je fakticky projektem na svržení Putina, na realizaci státního převratu. A ustanovení jakoby patriotické diktatury. Pro stejný projekt pracuje i Strelkov and Co. s jeho Výborem 25. ledna. Liberálům se nepovedlo svrhnout Putina a zlikvidovat Rusko, tak je to teď organizováno pod rouškou patriotismu. Je tu ale jedna malá podrobnost. Dřív neměla pravoslavná církev v podstatě zájem efektivně čelit spiknutí ze strany takzvaných patriotických sil na svržení Putina a to se teď změnilo. Věc se má tak, že si ruská pravoslavná církev nárokuje být představitelem křesťanů v celém světě. A teď se jí taková možnost otevřela. S čím se střetla západní Evropa? V rámci projektu vytvoření evropského islámského chalífátu byla organizována akce na diskreditaci katolické církve. A katolická církev se teď pro Evropu nemůže stát stabilizační silou. A to je nezbytné. Projekt evropského islámského chalífátu se na nějakou dobu odkládá, zpomaluje se ve smyslu jeho realizace, je zapotřebí stabilizovat systém, aby se všechno nezhroutilo, A kdo to má stabilizovat? Tady může velkou pomoc poskytnout právě ruská pravoslavná církev, přes Rusko, mocné Rusko, které je schopné efektivně tyto úkoly řešit. Ten image Ruska, který ve světě vytvořil Putin, napomáhá tomu, aby se ruská pravoslavná církev vyhoupla na mezinárodní arénu. A když říkají, že se patriarcha dopustil snad jakési zrady, tak vůbec ne. V daném okamžiku je pro Západ spása právě v ruské pravoslavné církvi (RPC). A členy, věřící budou do své církve nabírat na úkor parazitismu v Evropě, což je pro RPC velký úspěch. I to setkání patriarchy. Ale všechno je to opět vázáno na to, aby Putin zůstal v čele státu a mohl dále efektivně řešit úkoly globálního řízení, které se k němu vážou. V případě, že by Putin odešel, by Západ nadále neměl žádný zájem spolupracovat s RPC. Ruská pravoslavná církev (RPC) se může dostat na mezinárodní arénu pouze tak, že získá nástroje římskokatolické církve. Pokud by tedy RPC pracovala na svržení Putina, tak by si Západ řekl: "A jaký v tom je pro nás rozdíl? Nic nechápete. Obracíte lodičku, ve které všichni plujeme!" Teď je potřebná stabilizace. My vám proto umožníme využít autoritu Ruska k záchraně situace ve světě. Svět stojí na hraně globální ekologické, ekonomické a vojensko-politické katastrofy. Všechny tyto otázky efektivně řeší Putin, nikdo jiný je neřeší. Kolik jich už vyzkoušeli, kolika dali šanci, nikdo ty otázky nechápe natolik do hloubky jako Putin a nedokáže je řešit jako on. Proto se pod tento úkol, udržení putinského řízení... Proč na to globalisté přistoupili? Aby Putin nebudoval vlastní řízení, ale využíval nástroje globálního řízení. Oni vlastně chtějí, aby za ně Putin vyřešil úkol stabilizace světa, ale přitom mu chtějí zabránit, aby vybudoval ruské konceptuální řízení. Díky tomu by ruská pravoslavná církev mohla získat ve světě velice výkonné zdroje, aby se mohla prosadit a uplatnit své křesťanské řízení v celém křesťanském světě. Taková situace se tu tvoří. Pokud začne RPC podporovat ustavování různých pravoslavných carů, různých spiknutí typu, že Putin něco schválně hodil za hlavu, tak jak nic nezískala, nic ani nezíská. A pokud bude s Putinem spolupracovat, tak ji čeká velmi dobrá budoucnost. To je perspektiva, která se jí teď otevírá. Mimochodem, v souvislosti s tím politickým pořadem Souboj, se Denis ze Simferopolu ptá: V posledním týdnu měly mnohé politické pořady téma Stalin a jeho epocha, přičemž spory v nich dopadaly výlučně ve prospěch Josifa Vissarionoviče. Co se stalo? Pravda vítězí? Nebo je to něco jiného? Pravda vítězí. Národ se konečně vyléčil z kultu osobnosti Stalina a uvědomil si, že ti, kteří se dopouštěli zločinů v takzvané stalinské epoše, pověsili na Stalina své zločiny, a připravili národ a stát o budoucnost. To je vidět z celé ruské historie. Proto když lidé pochopili, co a jak dělal Stalin... Historických zdrojů je k dispozici hodně a je možné posoudit i jeho výsledky. Stalin za 25 let pozvedl svůj stát, vyhrál válku a dostal nás do vesmíru. A co udělali ti po něm? Všechno zničili. Za Stalina lidé věřili ve svou budoucnost. A ti po něm to dovedli až do stádia, kdy už si svou budoucností není jistá ani elita. Protože dneska jsou sběrateli barevných papírků a zítra nebudou mít ani ty. Proč všichni liberálové tak nenávidí Stalina? Protože to byl Stalin, kdo vytvořil sociální výtahy. Prosazoval to, co neustále vykřikuje Kurgiňan - meritokracii - podle zásluh. Poradili jste si s funkcí na této úrovni? Můžete tedy postoupit výš. Zase jste to zvládli? Jdete tedy výš. A nehrál zde roli věk, ale schopnosti. Dokážete si s tím poradit? Jdete dál. Nedokážete? Končíte. I s možným přechodem na nižší úroveň. A pokud jste tvrdili, že si s tím poradíte a nezvládli jste to, což vedlo k tomu, že jste poškodili celou zemi, tak promiňte, ale musíte si to zodpovědět. A co udělal Chruščov? Zbavil vedoucí pracovníky odpovědnosti za kvalitu jejich řízení. Stalin to vedení udržoval. Dal ses na vojnu? Tak musíš bojovat. Co sis navařil, to si sněz. Nikdo vás do toho nenutil. Nechcete být ředitelem závodu? Tak nebudete, nikdo vás do toho nenutí. Ale pokud jste tu funkci vzali a svoji práci nezvládli, tak si to musíte zodpovědět. Poškodili jste tak celou zemi, protože to od vás se šíří negativní trhliny všemi směry. A mnozí svou vinu vykupovali i tím, že pracovali v táborech. Další otázka je od Marse S.S. v souvislosti s vaším vystoupením na kanálu News Front. Video pod názvem - Příměří v Sýrii je úplným vítězstvím Ruska. On se ptá. Valeriji Viktoroviči, rozlišujete pojmy příměří a mír za podmínek vítěze? Jaké je to vítězství? Kdyby stříleli ještě nějaký ten týden, tak bychom dosáhli téhož, ale i s Aleppem. Stejně jako na Donbasu v září 2014, kdyby se Minsk zdržel o tři dny, bylo by to stejné, ale i s Mariupolem. Jak dlouho ještě chcete lidem promývat mozky? A v daném případě by se bylo možné zeptat. A vy děláte rozdíl mezi řízením na šesté prioritě a alespoň na té třetí? Až to dokážete rozlišit, tak dokážete také rozlišit, co znamená vítězství při uzavření příměří a co porážka při uzavření vítězného míru, kdy je ten mír možné popsat frází Pyrrhovo vítězství. Což znamená, že díky své výhře o všechno přijdete. V dané situaci... V dané situaci, když Rusko uzavřelo příměří, vyhrálo ve všech složkách této věci. Je možné zde vyjmenovat ohromné množství složek globální politiky, ale my se tak trochu podíváme na to, co se děje v Turecku a na věci s tím související. Takže Turecko plánovalo pozemní operaci a uzavření příměří vedlo k tomu, že nemůže legálně tuto pozemní operaci provést, protože by z něho byl agresor se všemi následky z toho vyplývajícími. Turecko se tedy muselo té věci vzdát. Proč to vlastně Turecko plánovalo? Protože má velmi mnoho vnitřních problémů, které se pokoušelo vyřešit díky existenci vnějšího nepřítele a díky vybudování nové státnosti, která by ten problém vyřešila. Ve stylu: "Vy jste si mysleli, že nejednám správně a teď se podívejte, co jsem všechno dokázal." Teroristický útok zaměřený na turecký generální štáb, o který se postarala turecká tajná služba MIT, byl zacílen na dvě věci. Zaprvé. Pokud bude možnost vtrhnout do Sýrie, tak to generalita musí podpořit. Proto byl ten signál vyslán generalitě. Jestliže taková možnost nebude, bude nutné rozvinout rozsáhlou bojovou činnost proti Kurdům. A generalita na to bude nucena přistoupit. A to znamená, že šlo o signál především generalitě. Tento týden došlo k určitým zajímavým událostem. Turecko najednou z ničeho nic zakázalo německé ministryni obrany von der Leyenové přistát s vrtulníkem na řeckém ostrově Lesbos. Chápete to? Turecko zakázalo německé ministryni obrany přistát na území řeckého státu! Na jakém základě? Jaký je v tom pro ně rozdíl? Vždyť se jedná o řecké území! Jaké máte právo vměšovat se do jeho vnitřních záležitostí? Ale uběhla nějaká doba a samo Německo se ozvalo, že k žádnému konfliktu nedošlo, že všechno je v pořádku, že ta věc byla vyřešena. "My jsme o to nepožádali." A proč byste o to měli žádat? Současně s tímto konfliktem s ministryní obrany došlo k dalšímu konfliktu. Turecko zakázalo lodím NATO přístup do svých teritoriálních vod. A proč tam byla nutná přítomnost lodí NATO? Aby blokovali migranty. Proč by najednou mělo Turecko z ničeho nic zakazovat přístup lodím NATO, svým spojencům, do svých teritoriálních vod, když měli pomáhat řešit Turecku problém migrantů? Turecko přece oficiálně problém migrantů řeší! Von der Leyenová tam také letěla kvůli migrantům. Lesbos je jednou z největších přestupních stanic migrantů. Ohledně Turecka je tu jedna taková maličkost, o které se stojí zmínit paralelně. Věc se má tak, že evropské tajné služby teď už tvrdí, že přes Turecko bylo na evropské území přesunuto řádově 10 tisíc bojovníků. A jak byl organizován přísun syrských běženců, je již také známo. Turečtí vojáci jezdili na syrské území okupované ISIL, nuceně vystěhovávali civilní obyvatelstvo, které nakládali do svých náklaďáků, soustřeďovali je ve svých táborech, a potom je masově přesunovali na evropské území. Tak to bylo. Takže nešlo o žádný živelný útěk, všechno to organizovali turečtí vojáci. Ale to teď není důležité. V dané situaci tedy Turecko něco zakazovalo NATO. Na tuto věc však opět zdroje z turecké vlády reagovaly: "My jsme nic NATO nezakazovali. Všechno je v pořádku. Ta věc bude vyřešena." K čemu tedy měly posloužit všechny ty předhozené informace? Jádro té věci je v tom, v jakém stavu se teď Turecko nachází. My jsme říkali, že poté, kdy nás Turecko udeřilo do zad, a zabilo naše vojáky, nemáme již vůbec žádný důvod, abychom podporovali státní stabilitu Turecka. Turecko vzkvétalo z ruských zdrojů, díky spolupráci s Ruskem. Když je teď odříznuto od ruských zdrojů, tak se Turecko pomalu noří do ekonomického chaosu. Tento ekonomický chaos je možné vyřešit díky rozpoutání regionální války, nebo zapojením do jiných projektů. Turecko například požaduje peníze za to, že nebude do Evropy dodávat běžence, které, opakuji... Přijeli turečtí vojáci s prázdnými náklaďáky, sehnali civilisty, naložili je do nich a odvezli do svých táborů, a potom ty "běžence" posílali dál do Evropy. Podstata spočívá v následujícím. V Turecku závažně vzrůstá vnitřní napětí. Díky tomuto napětí se Dardanely a Bospor mohou dostat pod kontrolu Ruska. Přeje si to Západ? Samozřejmě, že ne. Co tedy musí Západ podniknout? Musí podniknout nějaký úhybný manévr, který by Rusku znemožnil získat kontrolu nad těmito průlivy. My ale přece teď mluvíme o vnitřních problémech Turecka, o lodích, o německé ministryni obrany a v čem je tedy zakopaný pes? Věc se má tak, že kvůli neoosmanskému projektu, kvůli úloze Turecka ala Třetí říše, globální vedení umožnilo Erdoganovi provést velice silný úder proti turecké armádě. Turecká armáda, která byla stabilizačním prvkem po celou dobu 100 let existence nového Turecka, kdy provedli státní převrat, potom to dali podle svého do pořádku a tak to dál fungovalo, teď nedokáže splnit svoji úlohu stabilizátoru. To si všichni velice dobře uvědomují, ale pokud turecká armáda získá podporu z kontingentu NATO, tak dokáže v Turecku opět provést státní převrat a to Erdogan zcela jasně pochopil. A právě tato okolnost také vyvolala jeho obavy, on si uvědomuje, že přítomnost NATO znamená státní převrat v Turecku a stabilizaci Turecka v nových podmínkách, což povede k tomu, že se Turecko nerozpadne, ovšem díky tomu, že bude potopen Erdogan a jeho skupina. On si to samozřejmě nepřeje, ale co si počít s vnitřními rozpory v Turecku? Položím takovou klasickou otázku, tedy ani ne tak klasickou, jako spíše otázku, která vytáčí všechny analytiky, kteří podobnou otázku považují za hloupou. Ta otázka zní: Kolik vlastně Turků vyjádřeno v procentuálním poměru ke všem obyvatelům žije v Istanbulu? A co z toho? Tak se podívejte do Wikipedie nebo jinam... A já řeknu jednoduchou věc. Pokud o tom někdo neví, tak v roce 1492 vydala Isabela Kastilská edikt o vyhnání židů ze Španělska. Ti, ze židů, kteří se odmítli nechat pokřtít, byli vyhnáni, a někteří zůstali, protože křest podstoupili, i když někdy i nadále tajně dodržovali židovskou víru, říkalo se jim marrani. Židé tam potom tedy nebyli až do roku 1968, kdy Franko tento edikt zrušil. A najednou se ukázalo, že prakticky veškerá elita jsou vlastně židé. Všichni se k tomu najednou hlásili. Je o tom jeden zajímavý film, myslím, že se jmenuje Meč spravedlnosti, který Maďaři natočili o událostech... Myslím, že z roku 1542, právě ve Španělsku. Kdo chce, tak se na něj může podívat, protože v tomto ohledu je dost obsažný. Proč o tom mluvím? Proč je hlavním městem Turecka Ankara a ne Istanbul? Protože v Ankaře jsou Turci, tedy ti, na kterých bylo založeno Atatürkovo pojetí státu. A asýrijské, řecké obyvatelstvo, jiné další diaspory, Arméni... Ty buď vyvraždili, nebo vyhnali. Ale existovala i jiná možnost - prohlásit se za Turka a moci zůstat. A já se tedy znovu ptám, kolik Turků žije v Istanbulu? Co tedy myslíte, ti lidé, kteří byli násilně poturčeni... Smířili se s tím? Nepředávají si své rodové znalosti, neopatrují si své křivdy ve vztahu k Turecku? To není jenom kurdská otázka. To je velice vážné. Jakmile Turecko zakolísá, jeho vnitřní zřízení, okamžitě se ozvou všichni, kteří předtím byli "Turky" a najednou z nich budou Řekové, Asyřané, Arméni, Gruzínci. Chápete? Všichni, kteří se z nějakých důvodů stali Turky. Ale v Turecku existuje ještě jedna vážná prasklina, kterou je právě ta armáda, a také skutečnost, že se jedná o islámský, teokratický i světský stát. Tady je ta třecí plocha, tudy povedou ty trhliny. Turecko se bude hroutit ve všech směrech. A to nelze připustit. Erdogan předvedl, že kvůli záchraně své moci je schopen čehokoliv. Očividně něco nabídnul. A aby jim zabránil v tom, co plánují. Najednou Davutoglu jel do Íránu a setkal se tam s íránským vedením, kde prý řešili mnohé otázky. A jaké otázky? Otázky stability turecké státnosti. Takže Turecko začínají začleňovat do projektu jinak, než jeho začleněním do íránského chalífátu, a s tím, že bude zachována jeho státnost. Tu věc řešil Davutoglu. A to všechno je to výsledkem jiné situace, která nastala díky příměří. Kdyby nebylo příměří, tak by jim všechno vyšlo. Na tom území by došlo k totální válce, která by se přenesla do střední Asie a přes Zakavkazsko do Ruska, tedy k nám. Vyznat se v tom můžete pouze tehdy, když si uvědomujete, jaké jsou priority řízení, to přinejmenším. Ještě je třeba znát druhy sociální moci a plnou funkci řízení. A tvrdit, že Minsk zabránil vítěznému útoku, nebo příměří situaci okolo vybojování Aleppa... To může říkat člověk, který o řízení přemýšlí principem: Přijde děda Mráz a všechno to zařídí. Pokud bychom se podívali na zdrojovou stabilitu, která tam tenkrát v roce 2014 byla před Minskem, tak bychom viděli ještě víc problémů, než teď tady. Vždyť v čem spočívá vítězství? Vítězství v Sýrii. Vstoupili jsme tam a zamíchali všechny karty. Byli nuceni všechno předělat. Musí znovu plánovat roli Číny, roli Sýrie, roli Turecka, roli Íránu a Evropy. Všechno to musí přeplánovat. Potom snad nějak ty otázky vyřešili a do toho to příměří, ať už jakékoliv, protože na ISIL a Džabhat an-Nusrah se nevztahuje, ty i nadále bombardují. Proč Hollande s Cameronem říkají, že nesmí být bombardována umírněná opozice? Vždyť je přece příměří. My na to odpovídáme, že pokud je příměří, tak ať nestřílejí. Vždyť která opozice je ta umírněná? Ta, která přistoupila na jednání. Pokud na jednání nepřistoupili, tak pro ně žádné příměří neplatí a jsou i nadále bombardováni. Takže není třeba vykládat hlouposti o tom, že by bylo Aleppo. Válka proti ISIL a Džabhat an-Nusrah nadále probíhá a paralelně s tím je veden i politický proces, což je mimochodem to samé jako s Minskem. Současně s tím tedy probíhá politický proces stabilizace. Je třeba se dohodnout, je třeba začlenit syrské procesy do celosvětových procesů a nevést tam válku, jako je tomu teď. A když teď nechtějí, aby byla bombardovaná umírněná opozice, tak ať řeknou, která je ta neumírněná? Pentagon prohlašuje, že žádné své údaje o teroristech Rusku předávat nebude. Takže pokud je bombardována umírněná opozice, tak je to problém Státního departmentu. Je to na nich, jaké poskytují informace. Oč jde? Co jsme chtěli... ...od USA? My jsme se vždy ptali: "Řekněte nám, která opozice je ta mírová, tedy umírněná a my s nimi povedeme politický dialog." "Ne, my vám to neřekneme." Pokud nám to nedokážou říci, tak to znamená, že tam žádná umírněná opozice není, že jsou to všechno teroristé, že všichni patří k ISIL, nejednou jsme to rozebírali. Že všechna ta umírněná opozice slouží jenom k tomu, aby bylo přes ní možné legálně financovat a zbraněmi zásobovat, LEGÁLNÌ zásobovat Džabhat an-Nusrah, ISIL a všechny další, které vedou hlavní boje. A teď mají USA problém, protože jakmile konkretizují, že právě tohle je ta umírněná opozice, tak my hned vytáhneme důkazy: "Jaká umírněná opozice? Byli to právě oni, kteří lidem řezali hlavy. Tady zase prohlašovali, že jsou ISIL..." Proto mají USA stále stejný úkol, vyhnout se tomu. Přímým následkem příměří se stala publikace CNN, CNN - to znamená státní elita, že hlavním nepřítelem USA není ISIL, ale Al-Káida. Tedy Džabhat an-Nusrah, kterou USA považovaly za umírněnou opozici a všemi způsoby ozbrojovaly. A teď otázka pro USA, pro elitu, a kdo tu teroristickou organizaci, proti které teď vystupujete, personálně ve vedení USA označoval za umírněnou a ozbrojoval? "Al-Káida, to jsou ti, kteří vyhodili do povětří naše dvojčata a teď u nás plánují bombové útoky." Chápete vůbec, jaký proces byl spuštěn uvnitř USA, jaký zmatek tam to příměří vyvolalo? A na takové procesy je možné poukázat v jakémkoliv jiném státě. Byla uzavřena dohoda s Bahrajnem o vydávání zločinců. Se supervelmocí Bahrajnem! Kde si Saúdská Arábie dělá, co chce. Kam kdykoliv vtrhne, udělá pořádek a zase odejde. Co bychom tedy měli řešit s Bahrajnem? No a teď si představte jednoduchou situaci. Saúdská Arábie se pokouší začlenit a zachránit si svou existenci. Je to ona, kdo řídí ISIL, ve kterém jsou konkrétní lidi, kteří jsou jasnými zločinci. Tito zločinci se zcela legálně mohou ocitnout na území Bahrajnu, který je zatkne a vydá Rusku. Takže proč Bahrajn uzavřel tu dohodu? Protože to tak chtěla Saúdská Arábie. Chápete? A takových spojitých řetězců, které to příměří řeší, je moře. A všechno to svádět do roviny, kdo po kom hodil granát? Tam přece boje dále pokračují, nemá to žádný vliv na likvidaci Al-Káidy, Džabhat an-Nusrah a ISIL. A co se týká Minsku, tak opakuji. Když byly zdroje stability systému vyčerpány, tak Minsk tu situaci zafixoval. Ale pokud se díváte na svět z gauče přes televizi a myslíte si, že... Víte, jak se jeden vyjádřil? "Teď se tím přeruší síla útoku a oni dostanou šanci se přeskupit, doplnit munici, lidi do svého kontingentu." A já mám tedy otázku: Copak ten útok vedli nějací železní kyborgové? Copak útočící armáda nepotřebuje munici? A generálové snad neví, co to znamená mít roztažený, nezajištěný týl? A že skupina, která se probojuje příliš dopředu, může být také odříznuta? Zapomněli jste, jak dopadl útok Tuchačevského na Varšavu? To je věčně. My bychom dokázali, my bychom udělali... Vy byste udělali jenom to, co by jednoduše zničilo jak Sýrii, tak i Doněckou a Luhanskou oblast. Proto dříve než začnete něco hodnotit a porovnávat rozdíl mezi příměřím a mírem, je třeba přinejmenším chápat, jak se řídí sociální supersystémy, a jak je toto řízení realizováno podle plné funkce řízení a ne na principu dědy Mráze. Pod jolkou si počkáme, dárečků se dočkáme. A závěrem otázka od Konstantina Grycenka. Valeriji Viktoroviči, v práci vnitřního prediktoru Sad roste sám, jsou zevrubně probrány faktory, na základě kterých byly v 17. a 18. století geograficky lokalizovány pokusy globálního prediktoru (GP) vybudovat novou Atlantidu na území severoamerického kontinentu. Je také jasné, že GP převádí funkce nástroje prosazování biblického projektu na Zemi z USA vynuceně na Čínu a Írán, v důsledku působení komplexní krize prohlubované globálním politickým pořádkem Pax Americana. Avšak jestliže v Íránu, jak já to chápu, se periférie GP může opřít o jev trockismu v islámu, tak jaké historicky vzniklé sociálně-psychologické osobitosti jsou vlastní čínské společnosti, aby umožňovaly GP počítat s úspěchem při ovládání Číny s přihlédnutím na to, že biblický projekt je projektem skupování celého světa na základě židovského monopolu na lichvářství? Vždyť jestli to dobře chápu, tak zednářské struktury nevznikly v Asii, své doma odchované židy Číňané snad nemají a vnější vliv biblického projektu na kulturu států jihovýchodní Asie je podle názoru vnitřního prediktoru SSSR na rozdíl od jiných regionů planety minimální, v každém případě k začátku 20. století. Své doma vychované židy v Číně mají, jsou to kchaj-fengové (podle města Kchaj-feng), takže se v tomto nemylte. A jaké historické příčiny? Ta věc se má tak, že Čína dnes v mnohém připomíná USA někdy v 18-19. století. V Číně je velice mnoho národností, různé kultury, různé jazyky, ze kterých je formován jeden národ. A na základě jakých ideologicko-konceptuálních základů bude tento národ formován, také určí budoucnost Číny, která sice má konceptuální moc, ale regionální úrovně odpovědnosti, což umožňuje Čínu začlenit do globální politiky konceptuální moci globální úrovně odpovědnosti, což se právě s Čínou také děje. S tou Čínou, kterou v 17. století otevřeli jako konzervu a začali připravovat k přenosu centra koncentrace řízení. Globalisté si reálně uvědomovali, že dlouhé desetitisícové léto skončí, a že bude třeba mít centrum koncentrace řízení na jiném místě, a proto se začali připravovat na Čínu. Co se týká perspektivy vytvoření nového čínského společenství se zadanými parametry, tak tady velké dílo udělala politika jednoho dítěte. Došlo k likvidaci tradiční čínské rodiny, lidé v aktivním věku, kteří měli díky jednomu dítěti více volného času, byli napojeni na starozákonně-biblickou konceptuální moc, začali dělat kariéru a vytvořili tak zcela novou kulturu. Tato kultura zformovalo veškerou elitu, celou řídící vrstvu současné Číny. Když byla tato kultura zformovaná, tak zrušili politiku jednoho dítěte. Teď je naopak potřebné početně fyzicky rozšířit tuto kulturní složku, aby nebyla pohlcena těmi, které budou do této nové kultury integrovat z vnitřních čínských oblastí. Některé od ní budou odstřihávat a některé do ní zase budou začleňovat. Takže v případě Číny všechno takříkajíc klape, jak má. A opět. Byla tady zmiňována práce Sad roste sám. Podívejte se prizmatem té práce - Sad roste sám a historie USA, na historii Číny. Najdete tam velice mnoho společných věcí z hlediska formování jednotného národa. - To byla poslední otázka? - Ano poslední. My vždy v těch otázkách narážíme na jednu věc, kterou je nepochopení procesů řízení. Všichni pořád hledají nějaká jednoduchá řešení, taková, víte... čistě na úrovni 6. priority. Mao Ce-Tung samozřejmě řekl, že politická moc vychází z hlavně pušky, ale de Talleyrand-Périgord zase řekl, že bodáky jsou sice dobrá věc a je možné se díky nim dostat k moci, ale mají ten nedostatek, že není možné si ji tak udržet. A pokusy svést veškerou globální politiku pouze k válečné konfrontaci... Já ani nevím, jak označit takovou úroveň chápání procesů řízení. Mluvili jsme teď například o Turecku, ano? Proč myslíte, že Erdogan vyhodnotil určité kroky jako něco, co ho může ohrozit? Třeba například proto, že Státní department svým občanům poradil, aby do Turecka nejezdili. Chápete? Kdy něco takového budou doporučovat? Když jsou očekávány určité události. A takové okamžiky jsou vlastně uplatňováním řízení. Naši patrioté odmítají aktivní pozici... O čem neustále mluvím? Jejich nepochopení toho, že je nutné prosazovat svoji pozici... Oni udělali to a to, a my s tím teď už nic nenaděláme. A proč to tak hodnotí? Protože jsou pořád jenom na 6. prioritě. Máme analytiky, kteří skvěle ovládají faktologii, ale neustále uvažují: Tohle je špatně, tohle už se nepovede. Přitom odmítají celkem úspěšná zahraničně- politická řešení, která uplatňuje Putin. My tohle děláme špatně... A potom se všichni diví. Jak to, že tomu Putinovi všechno vychází? Jak to proboha dělá? Nastudujte si Dostatečně všeobecnou řízení, a pochopíte, co Putin dělá. Vždyť všechno je otevřené, všechno je přístupné. Ale učit se nikomu nechce. A to nejdůležitější je, že když pokládají takové otázky, zda chápu rozdíl mezi příměřím a mírem, tak vycházejí vždy ze stejného principu, že právo na uplatňování globální politiky má pouze nadnárodní řízení, ve vztahu ke kterému Rusko nemůže hrát jinou roli, než roli subjektu, promiňte, objektu. To znamená, že subjektivita v řízení, to, že Rusko může mít svou vlastní konceptuální moc, uplatňovat vlastní politiku! Je zcela odmítána! A když něco takového nechápete? Tak potom reagujete tak, že Putin se na něco vykašlal, nebo nezvládnul. Všechna ta tvrzení v otázkách Ukrajiny o zhoubnosti Minsku, příměří, vycházejí pouze z jednoho, z odmítání svého práva na uplatňování vlastní politiky. Zbývá tak možnost pouze reagovat: Jak páníček řekl, tak budu i s ohledem na své zájmy reagovat. Přece to řekl páníček! A proč? Protože nechápou, jak probíhají procesy řízení. Je třeba číst tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR, osvojovat si Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení, být samostatným konceptuálně i při uplatňování svého řízení. Mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že podstata věci nezapadá do okruhu našich pojmů. Je třeba rozšiřovat své pojmy, je třeba chápat, jak probíhá řízení v sociálních supersystémech. Potom dokážeme ubránit zájmy své i své rodiny, potom bude možné porážku proměnit ve vítězství. Což mimochodem neustále dělá Putin. Vysvětlují si to tím, že je judista. A kdo brání být v politice judisty všem ostatním lidem?

Tak je to.

Dotazovaný: Valerij V. Pjakin

Kategorie: Politika